Bohyškám se dříve říkalo funkie, dnes se s nimi spíš setkáte pod rodovým názvem Hosta. Vyšlechtěno bylo hned několik set druhů, které se od sebe liší tvarem a barvou listů, panašováním i velikostí rostliny jako takové. Menší druhy můžeme vysadit i do nádob, v zimě je však budeme muset chránit před umrznutím. Bohyšky se na zimu zatahují do země a ve volné půdě jim nebezpečí nehrozí. Pokud ale rostou v nádobách, raději na ně přihrneme listí.

Většina kultivarů nejlépe prospívá v mírně kyselé půdě, ocení dostatek vláhy a přihnojování. I když se jí ale ideálních podmínek nedostane, nebude si příliš stěžovat. Bohyšky rostou samy a dokážou si poradit i bez lidské starostlivosti: svými četnými listy poskytují půdě stín, a udržují tak v ní vlhkost. Pozor musíme dávat jen na přemokření, které může vést k zahnívání listů.

Na jednom stanovišti bohyška vydrží přes deset let, přičemž se v plné kráse představí zhruba v třetím roce od vysazení. Na choroby v našich podmínkách netrpí, ale její široké a nádherně vybarvené listy lákají slimáky. Rostlinu sice nezahubí, ale vykousané díry v listech nepůsobí esteticky. Rady, jak bojovat se slimáky na zahradě, shrnujeme v samostatném článku:

Bohyšky jsou nejkrásnější během léta, kdy se jejich listy plně rozvinou a objevují se i květy. Většině odrůd vyhovuje polostín, individuální potřeba světla závisí na barvě listů. Žlutolisté a bíle panašované odrůdy se v trvalém stínu nevybarví a zůstanou zelené, takže jim denně dopřejeme několik hodin světla, nejlépe ranního či pozdně odpoledního. Kultivary se zelenými a modrošedými listy snesou jak světlo, tak stín, ale pro všechny svorně platí, že přímé polední slunce je popálí.

  • Tip: Pro svou nenáročnost je bohyška vhodnou rostlinou i na hroby, které nemůžeme v průběhu roku pravidelně navštěvovat a opečovávat. Zvláště modrolisté odrůdy se udrží pěkné až do období Dušiček.