Muchovníků existuje více druhů, nicméně v našich podmínkách se nejčastěji pěstuje muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia), z něhož byly vyšlechtěny kultivary snášející mrazy až do -40 °C a nesoucí velmi chutné plody, přezdívané "indiánské borůvky". Název odkazuje na indiány díky tomu, že muchovník olšolistý pochází z Ameriky a místní původní obyvatelé jeho dřeva využívali k výrobě velice tvrdých a ostrých šípů.

Plody muchovníku se mohou konzumovat jen tak čerstvé, můžeme z nich však připravit i chutné džemy, kompoty nebo víno. Jsou nabité vitaminy A, B, C a E, a nadto obsahují antioxidanty, mangan, fosfor, vápník, draslík, hořčík i železo. Plodů se na mladých rostlinách dočkáme už druhým rokem, od šestého roku pak úroda bývá stabilně velmi bohatá. Muchovníky vytrvale plodí klidně i 50 let; předpokladem vysoké sklizně je pravidelné zastřihávání, které keř zahustí.

Muchovník olšolistý není jen užitkovou rostlinou rodící chutné bobule, jedná se také o esteticky působící keř, jenž zahradu na jaře ozdobí jemnými bílými květy a na podzim se pro změnu zahalí do pestrobarevného listí. Některé druhy muchovníků se pěstují pro účely čistě okrasné.

Na pěstování tyto keře nemají přílišné nároky, porostou prakticky v každé půdě, která není podmáčená ani zcela vyschlá. Výhodou muchovníků je jejich samosprašnost. Plody se vyvíjejí bezprostředně po odkvětu a dozrávají už v druhé polovině června, zatímco na většinu letního ovoce teprve čekáme. Zralé bobule navíc z keře samy od sebe nepadají, takže i když je nesklidíte včas, nebudete je muset odklízet ze země. A jestliže si muchovník vypěstujete jen tak pro okrasu, uděláte radost ptactvu, které plody rádo sklidí za vás.