Máky nemusejí kvést jen červenou a bílou barvou, jak je známe z našich polí. Květy mohou být i žluté, oranžové, růžové až fialové a vytvořit pestrou směsici barev v záhoně letniček. Rostliny rodu Papaver se liší i vzrůstem a tvarem květů, některé vysoké a ztepilé kultivary svými květy připomínají pivoňky. V zahradnictvích seženeme semínka máků jednoletých i vytrvalých, přičemž vytrvalé máky se dají vysévat ještě pozdě na jaře a během léta.

Okrasné máky pokvetou nejlépe na slunci, v kypré a vyhnojené půdě s dostatkem vápníku. Ten můžeme do půdy zapravit pomocí drcených vaječných skořápek; pokud máte skalku s vápencovitými kameny, můžete ji ozdobit mákem alpským (Papaver alpinum), nízkou trvalkou, která po odkvětu uschne, ale později opět vyrazí od kořene.

Až metr vysoké lodyhy s velkými, výraznými květy vyhání mák východní (Papaver orientale), jenž vynikne nejlépe jako solitér mezi nižšími travinami. Rovněž jde o trvalku, která se dá množit kořenovými řízky. Vyšlechtěna byla celá řada kultivarů se zajímavě tvarovanými okvětními lístky.

Okrasné odrůdy máku setého pěstujeme jako letničky; protože se ochotně samy vysemeňují, v příštích letech vás mohou překvapit v různých koutech zahrady. Půjde ale už o planou čili "vlčí" generaci, která se bude podobat mákům na polích.

Ve váze máky dlouho pěkné nevydrží, je proto vhodné řezat ještě nerozvinutá poupata. Častěji však necháme květiny odkvést a makovice pak sušíme pro podzimní suché vazby. Velice dekorativní je v tomto ohledu kultivar máku setého kvočna a kuřátka (Hen and Chickens), který okolo makovice vytváří prstenec malých makoviček.