Nálevy z pelyňku nemají zrovna příjemnou chuť, neboť jsou nahořklé, ale připisují se jim pozitivní účinky při křečích břicha, problémech se žlučníkem a menstruačních bolestech. Dlouhodobé užívání pelyňku přitom není doporučeno a hlavně by ho neměly pít těhotné ženy, protože by mohlo dojít ke krvácení a případně i k potratu.

Využití pelyňku je však širší: v kuchyni se přidává do mletého masa či do salátů a slouží také jako jedna z přísad při výrobě absintu.

Pelyněk pravý nacházíme ve volné přírodě u cest, podél silnic i na skalnatých stráních. Není tudíž náročnou rostlinou, co se týká závlahy a kvality půdy. Dobře prospívá v sušším, třeba i kamenitém terénu s obsahem vápníku. Nesnese přemokření a nemá rád ani tuhou zimu; pokud ho vysadíte na zahrádku, před mrazy ho raději chraňte chvojím.

Protože dorůstá výšky až 150 cm, hodí se pelyněk na pozadí trvalkových či bylinkových záhonů nebo někam k plotu, kde bude mít závětří. Nižším a také dekorativnějším druhem je pelyněk Ludvíkův (Artemisia Ludoviciana), jehož stříbřité listy zajímavě doplní skupinu trvalek a budou se vyjímat i na skalce. Pelyněk brotan (Artemisia abrotanum), zvaný také "boží dřevec", se zase hodí k zahradnímu posezení, jelikož kolem sebe šíří příjemnou citrusovou vůni a odpuzuje dotěrný hmyz. Za zmínku stojí rovněž pelyněk kozelec (Artemisia dracunculus) neboli estragon. Ten je hojně využíván ve francouzské a kavkazské kuchyni a poslední dobou se stále více objevuje i na našich zahrádkách.