Africkou fialku objevil na konci 19. století v Tanzanii baron Walter von Saint Paul-Illaire. Právě po něm tato odolná a ochotně kvetoucí rostlinka dostala název Saintpaulia, jenž v našich krajích získal domáckou podobu "Pavlínka". Nově objevená květina okamžitě nadchla jak evropské, tak americké pěstitele, kteří z ní během sta let vyšlechtili přes dvanáct tisíc kultivarů.
Pavlínky se těší oblibě i u nás, protože se řadí k nenáročným pokojovkám, které přežijí i zimu v panelákovém bytě s ústředním topením, kde se drží suchý vzduch. A ještě k tomu krásně kvetou.
Abychom ale africkou fialku netrápili, měli bychom pokoj s jejím stanovištěm vytápět na 18-24 °C a vzduch okolo ní zvlhčovat odpařovačem nebo fontánkou. Pozor však na rosení, to rostlině škodí, voda by se neměla dostat na listy. Zalévá se proto buď svrchu pod listy přímo ke kořenům, nebo jen do misky. Zároveň se musíme vyvarovat přemokření kořenového balu, což by vedlo k hnilobě. Substrát by měl být jen mírně vlhký, občas ho nechte trochu proschnout.
Africkým fialkám nesvědčí průvan ani přímé sluneční paprsky. Pokud je umístěna v pokoji orientovaném na jih, postavte ji raději dále od okna. Dostatek rozptýleného světla přitom potřebuje pro bohaté kvetení. V zimě jí můžeme pomoci osvětlením umělým.
Zajímavostí je, že africká fialka kvete lépe v menším květináči, který zcela vyplní svými kořínky. Jestliže ji tedy přesadíte do velké nádoby v domnění, že jí bude lépe, když bude mít víc místa, paradoxně se můžete připravit o krásu jejích květů.
Pavlínkám vyhovuje lehčí zemina s příměsí písku. Přihnojovat stačí jen jednou za dva týdny, přílišné hnojení by podpořilo nárůst listů a omezilo nakvétání. Zkusit můžete hnojivo pro kaktusy. Odkvetlé květy je třeba pravidelně odstraňovat, aby rostlina zůstala zdravá a silná.