Citlivce se v češtině říká také mimóza podle latinského názvu Mimosa pudica. V rostlinné říši tato tropická stydlivka představuje ojedinělý jev, protože vyvolává zdání, že je živým tvorem, který se vás bojí, a tak sklápí listy. Ve skutečnosti se citlivka tomuto pohybu naučila proto, aby se ochránila před silnými lijáky, které by ji v domovském pralese v tropické oblasti Ameriky mohly polámat.
Mimóza je totiž velmi křehká. Nepřesahuje výšku 1 m, a přestože její stonek časem dřevnatí, má tendenci spíše polehávat, než aby se udržela vzpřímená. Je zajímavé, že starší rostliny už schopnost reagovat na déšť či dotyk ztrácejí. Zřejmě jsou už dostatečně silné a chránit se nepotřebují.
Listy mladých citlivek se zavírají i na noc, aby bránily únikům tepla. Ráno se vlivem svitu slunce zase rozevřou. Zhruba po dvou letech růstu rostlina začne řídnout a přestává na dotyk reagovat. Tehdy se jí domácí pěstitelé většinou zbavují a vypěstují si nové exempláře z jejích semínek.
Ta se vysévají ideálně koncem ledna a během února při pokojové teplotě. Vzešlé rostlinky vyjednotíme a umístíme na světlé místo, kam ale nebude pražit přímé slunce. Substrát nemusí být nijak živný, citlivkám stačí chudší půda. Potřebují ale dostatek vláhy - zejména zpočátku se okolo nich naběháme s rozprašovačem.
Druhým rokem mimóza vykvétá lehce růžovými až fialovými kvítky. V plné kráse se bohužel na rostlině udrží jediný den, pak hned začnou odkvétat. Průběžně se ale objevují po celé jaro a léto. Rostlina se nezaštipuje, nechává se růst spontánně. Jakmile ztratí atraktivní vzhled, není možné jí ho navrátit umělým zásahem.