Pěnišník časný se zrodil v polovině 19. století jako kříženec druhů Rhododendron ciliatum a Rhododendron dauricum. Zmíněné pěnišníky pocházejí z horských oblastí Himalájí a Sibiře a umí se vyrovnat s velmi nízkými teplotami, což po nich vyšlechtěný "potomek" zdědil. Přesto pro něj v našich končinách vybíráme chráněné stanoviště a na zimu ho zakrýváme mulčem. Jeho kořeny jsou totiž velmi mělké a rozrůstají se do stran, nikoli do hloubky.

Z tohoto důvodu bychom rovněž neměli do půdy okolo pěnišníku časného příliš rýpat, okopáváním můžeme keř vážně poškodit. Plevel vytrháváme s náležitou opatrností.

Stejně jako ostatní rododendrony, také tento časný druh potřebuje kyselejší půdní pH, dobře se mu daří ve výživné zemině smíchané s rašelinou. Protože nedosahuje příliš velké výšky (zpravidla nepřesáhne 150 cm), najdeme mu místo, kde zjara pěkně vynikne. Sluší mu to v předzahrádkách, na vřesovištích i na rozměrnějších skalkách. Půda by měla být vlhká, ale nikoli přemokřená, stanoviště slunné, ale neohrožené úpalem, který by zem vysušoval.

Když všechny tyto náročné podmínky splníme, odmění se nám pěnišník časný záplavou růžově fialových květů, které se na keři objeví už během března. Bohaté kvetení stimulujeme tím, že průběžně odstraňujeme odkvetlé květy, přičemž dáváme pozor, abychom neporušili nové výhony. Během léta keř můžeme přihnojit hnojivem na rododendrony.