Ruj vlasatá: Jedovatá krasavice nevšedního vzhledu

Ruj vlasatá

Autor: Shutterstock.com

Pozoruhodně vyhlížející ruj vlasatá je vděčnou dřevinou každého zahrádkáře, který pro ni najde dostatek místa na slunci. Nepotřebuje zvláštní péči a působí okrasně od jara do podzimu. Musí se jen počítat s tím, že je jedovatá a umí nepěkně podráždit pokožku.

Ruj vlasatá (Cotinus coggygria) se volně vyskytuje v pásu od Střední Asie přes jihovýchodní Evropu až po Slovensko a v českých parcích se zabydlela již v druhé polovině 19. století. Ačkoli je zvyklá na teplejší klima, naši zimu zvládá poměrně dobře. Klesnou-li teploty hlouběji pod nulu, stane se, že konce výhonů namrznou a musejí být zjara odstřiženy. Rostlina ale zase obrazí a bude pokračovat v růstu.

Radikální řez se ovšem každý rok nedoporučuje, protože ruj vlasatá kvete na dvouletém dřevě. Nažloutlé květy uspořádané v latnatých květenstvích zdobí keř od května do července a po odkvětu se změní v peckovité plody pokryté dlouhými načechranými chlupy připomínajícími vlasy. Dekorativní plodenství vydrží na keři až do října, kdy se listy začnou zbarvovat do ohnivých barev. Keř tedy nabízí nevšední podívanou téměř po celý rok.

Protože ruj vlasatá dorůstá výšky 3-5 metrů a bohatě se rozvětvuje, je potřeba jí vyhradit dostatek místa. Zejména kultivar Royal Purple s tmavě purpurovými listy vynikne jako solitéra, v dostatečně prostorných zahradách však ruje můžeme vysadit i do skupin jako pozadí menších keříků.

Ke zdárnému růstu a kvetení ruj potřebuje dostatek slunce, purpurovým odrůdám by se v polostínu a stínu ani nevybarvily listy. Půda by měla být živná, spíše zásaditá a propustná. Ruje snesou spíš sucho než zamokření, zeminu necháváme mezi zálivkami mírně proschnout.

Ruj vlasatá bohužel není bezpečná pro malé děti a domácí mazlíčky, podráždění může vzniknout i při pouhém kontaktu s kůží. Na to je třeba myslet už při hledání ideálního místa pro její výsadbu.

Komentáře

Načítám komentáře...