Pivoněk existuje přes 30 druhů, pro jednoduchost je však obvykle dělíme na dvě velké skupiny: pivoňky bylinné, které dorůstají asi půlmetrové výšky a na zimu se zatahují do země, a statné pivoňky dřevité, vytvářející keře dvoumetrové výšky i šířky. Mezi bylinnými najdeme "klasickou" pivoňku lékařskou (Paeonia officinalis), jež byla pěstována už ve starověku a přisuzovaly se jí léčivé účinky. Pro účely okrasné zahrady byly postupem času preferovány spíše velkokvěté druhy dovezené z Asie. Ovšem do vázy nebo do svatebních kytic zkuste raději menší druhy, které víc vydrží.
Dřevitým pivoňkám to sluší na okraji trávníků, u plotů i v menších předzahrádkách, kde vyniknou jako solitéry. Stanoviště by každopádně mělo být slunné a chráněné před větrem, který jim dokáže nepěkně polámat větve.
Ačkoli se pivoňky sází do volné půdy zpravidla na konci léta, někteří zahradníci považují za ideální období pro výsadbu přelom dubna a května. Místo vybírejte s rozvahou, pivoňky nemají rády přesazování. Přestože je budeme sázet poměrně mělce, měli bychom vykopat půlmetrovou jámu a naplnit ji kvalitní zeminou promíchanou s kompostem. Máte-li na zahradě špatně propustnou půdu, dno jámy vysypte drenážní vrstvou.
Bylinné pivoňky nesmíme sázet příliš hluboko; pupeny by měly být maximálně 4 cm pod povrchem, jinak nebudou moci dýchat a rostlina špatně pokvete. Dřevité druhy jsou roubované na podnoži a sází se tak, aby roubované místo bylo umístěno v minimální hloubce 15 cm, zabrání se tak rašení planých výhonů.
Výhodou je, že keře nepotřebují stříhat; během sezony jen odstraňujeme odkvetlé květy a na zimu přikryjeme kořeny chvojím.
Trpělivost přináší růže... vlastně pivoňky
Nebuďte zklamaní, když vás pivoňky neobšťastní záplavou květů hned první rok. Pivoňka se v plné kráse obvykle předvede až tak třetím rokem a čím je starší, tím je hezčí. Na druhé straně ale na jednom stanovišti vydrží klidně patnáct let, trpělivost se tedy rozhodně vyplatí.