Ibišku syrskému se u nás přezdívá "venkovní ibišek", protože jako jediný svého rodu může růst vytrvale v půdě i na našich zahrádkách. Aby se mu dobře dařilo, musíme mu vybrat teplé místo na plném slunci, kam nefouká vítr. Choulostivé jsou zejména mladé rostliny - na zimu je chráníme vrstvou kompostu a chvojí, než vyrostou a střídání extrémních teplot přivyknou.

Půda by měla být spíš sušší a propustná, ale zároveň výživná. Nedostatek živin se projeví menšími světlými listy a pomalým nakvétáním. Je-li teplé jaro, květy se na ibišku objeví už v červnu a postupně se otevírají až do září. Za jar chladných, jako bylo letošní, je třeba s ním mít trpělivost, protože později obráží a později i nakvete.

Díky tomu, že ibišek syrský v našich končinách roste dost pomalu a jeho výška nepřekročí tři metry, hodí se i do menších zahrad a předzahrádek. V předjaří provádíme prosvětlovací a tvarovací řez, přičemž často stačí jen odstranit suché a zmrzlé větve. Radikálnější, zmlazovací řez stačí provést jednou za tři roky.

Na vhodném a chráněném místě se nám ibišek syrský každé léto za naši péči odmění záplavou výrazných květů, jejichž barva může být v závislosti na odrůdě světle fialová, růžová, červená, modrá či bílá. Ibišky je možné pěstovat i v nádobě na terase, v tomto případě je však budeme muset zahušťovat řezem každé jaro, aby se hezky rozkošatily a nevytáhly se moc do výšky. Ibišky v nádobách je navíc potřeba na zimu přestěhovat do nezámrzných prostor.