Sílu opory přirozeně přizpůsobíme mohutnosti konkrétního rostlinného druhu. Jednoleté popínavky s tenkými lehkými šlahouny typu okurky nebo hrášek se spokojí jen se sítí, vrbovými proutky nebo provázky, ke kterým se samy upnou svými úponky. Plaménky či fazole dají přednost tyči, okolo níž se budou moci ovinout. Pro rostliny silnější a vytrvalé, které časem dřevnatí, budeme muset připravit pevnější konstrukci z materiálu odolávajícího zubu času. Dokonce i pnoucí růže, tvářící se jako něžné květinky, dokážou zlomit laciné loubí během pár let. A co teprve rozrostlá vistárie...

Kovové konstrukce, pokud nejsou ošetřené lakem už z výroby, je vhodné natřít světlou barvou, aby nepřitahovaly sluneční paprsky a během horkých dnů nepálily rostlinu do stonků či listů. Ze stejného důvodu rostliny nepřivazujeme k opoře pozinkovanými drátky, ale volíme raději plastové úvazky či pevné provázky.

Treláže z dřevěných latí je potřeba ošetřit nátěrem, který je ochrání proti dřevokaznému hmyzu, plísním, nepřízni počasí i UV záření. Prodlouží se tím nejen jejich životnost, ale také estetický vzhled. Dřevěné opory není vhodné vsadit přímo do země, půdní vlhkost by brzy vykonala své. Šroubují se proto k patkám či betonovým pásům, aby nepřišly do přímého kontaktu s hlínou.

Pokud treláž stavíte ke zdi, ponechte mezi konstrukcí a stěnou mezeru o šířce 5 cm, aby tudy mohl proudit vzduch. Zabráníte tak tvorbě plísní, které by mohly napadnout jak stěnu, tak rostlinu.

Krásnou a přírodní oporou pro mnohé ovíjivé druhy jsou stromy. Při výsadbě jen dejte pozor, aby půda v okolí stromu nebyla příliš suchá, a rostliny případně vysaďte kousek dále, třeba i půl metru od kmene. Velmi suchá zemina bývá i pod přesahy střech u domovních zdí - také tady musíme zachovat od opory větší odstup.