Květy denivek (Hemerocallis) svým tvarem připomínají lilie a původně zářily žlutou či oranžovou barvou. Šlechtěním však vznikly tisíce kultivarů kvetoucích v široké paletě barev, od bílé přes mnoho odstínů žluté, růžové a červené až po temně rudou. Odrůdy se také liší dobou květu; na raných denivkách se květy objevují už v květnu, pozdní kultivary zdobí zahradu ještě v srpnu. Tradiční dobou kvetení přitom bývá červenec.
Podle vzrůstu můžeme denivky rozdělit na nízké, dorůstající maximálně 50 cm, malokvěté s výškou do 90 cm a květy o průměru 10 cm a velkokvěté, jejichž výška překračuje metr a průměr květů dosahuje až 18 cm. Vidíme tedy, že je opravdu z čeho vybírat.
Pro všechny denivky platí, že se jim daří na slunném, maximálně polostinném místě se živnou a propustnou půdou, která není příliš vysychavá. Na péči nejsou nijak náročné, rozhodně ale ocení odplevelení záhonu a zamulčování. Během sezony jim prospěje přihnojování anorganickými nebo pomalu rozpustnými tekutými hnojivy.
Jedná se o velmi vytrvalé trvalky, které na jednom místě vydrží řadu let. Po pěti sezonách je však vhodné rostliny rozdělit, protože příliš husté trsy nasazují méně květů. Dělením trsů si denivky můžeme i namnožit, a to nejlépe na jaře nebo později v létě po odkvětu.
Denivky vás mohou zaskočit jednou zvláštností - první rok hned po výsadbě vypadají, jako by se nechtěly ujmout, a kvetou jen málo nebo vůbec. Neděste se, je to zcela normální. V této době se soustředí na kořeny, zatímco na péči o nadzemní část jim nezbývá energie. Teprve příští rok se vám představí v plné kráse. Můžete jim dokonce pomoci a případné květy v prvním létě odstřihávat.