Nevhodná plastová konstrukce
Kvalitní projektant by se měl při přípravě projektu zimní zahrady vyvarovat zejména nevhodného použití plastových profilů, které jsou jako konstrukční materiál pro střechu a nosné sloupy zimních zahrad nevhodné. „Zatímco například výplňové prvky do svislých částí zimní zahrady mohou být vyrobeny i z plastu, použití plastových profilů pro nosnou část zimní zahrady se z důvodu omezené statické únosnosti plastu nedoporučuje,“ upozorňuje Ing. Miroslav Culka, obchodní ředitel společnosti DAFE-PLAST. Na materiálu pro stavbu zimní zahrady tedy rozhodně nešetřete. Ideální volbou může být například hliník, a to především pro jeho trvanlivost, nenáročnost na údržbu a pevnost. „V případě potřeby lze hliníkovou konstrukci navíc vyztužit podpůrnou ocelovou konstrukcí, aby stavba vyhovovala všem parametrům externího, a někdy i extrémního, zatížení sněhem a větrem,“ dodává Ing. Miroslav Culka.
Špatná orientace
Zimní zahrada
Při návrhu projektu zimní zahrady je třeba zohlednit také její orientaci ke světovým stranám. „Není příliš dobré orientovat zimní zahrady zcela na jih nebo na sever. Ideální je jejich nasměrování na jihovýchod či jihozápad, které zaručí, že v nich nebude v odpoledních hodinách přímý sluneční svit,“ říká Ing. Miroslav Culka. Pokud vám však dispozice domu nedovolí orientovat zimní zahradu jinak než přímo na sever nebo na jih, vyplatí se zvážit, jestli by nebylo vhodné zvolit speciální zasklení, nebo stínicí techniku, jež dokáže působení nepříznivých faktorů eliminovat. „Zimní zahrady orientované na sever bývají studené a stinné, ale pokud použijete izolační skla s nízkou hodnotou součinitele prostupu tepla, promění se v příjemné zázemí,“ radí Ing. Miroslav Culka a dodává: „V zimní zahradě směřující přímo na jih zase budete mít po celý rok dostatek světla i tepla, což však může vést zejména v letních měsících k jejímu přehřívání. Vyplatí se proto zvolit speciální protisluneční skla nebo vhodnou stínicí techniku.“
Nedostatečné větrání
Větrání zimních zahrad není jen to, že se zcela otevřou dveře či okna, ale je tu nutné i větrání průběžné a v mnoha případech i nucené.
Ovšem stejně jako u klasických oken, i zimní zahrady potřebují především větrat. Důvodem bývá především to, že je třeba snížit vlhkost vzduchu uvnitř. Především proto, že zimní zahrady se nejčastěji používají skutečně jako zahrady a jsou zavaleny květinami. Z nich se samozřejmě vypařuje vlhkost, která rychle sytí vzduch. Vzduch tak bývá velmi vlhký a například při osmdesátiprocentní vlhkosti a vnitřní teplotě 22 °C je teplota rosného bodu 18,4 °C, což je na skle zimní zahrady dosaženo velmi rychle.
Zimní zahrada
Je tedy třeba silně větrat – rychle a naplno, aby větrání bylo účinné, a přitom nezpůsobovalo vychládání vnitřních stěn domu. Zimní zahrady však mají velmi často mechanické či automatizované kontinuální odvětrávání, aby nedocházelo k přehřívání interiéru. Zimní zahrady totiž i v největší zimě dokážou výrazně zvýšit teplotu v interiéru, když vysvitne slunko.
Velká prosklená plocha tak potřebuje ještě větší výměnu vzduchu, než je tomu u klasických oken v interiéru. Vyplatí se tak kombinace průběžné ventilace, větrání plného (na plně otevřenou plochu okna) a zastínění, které je velmi důležitou součástí každé zimní zahrady.
Dnešní konstrukce zimních zahrad nabízí úžasné možnosti větrání a otvírání. Vedle klasických oken a dveří jsou to různé skládací a posuvné stěny, lamelová okna, svisle a šikmo posuvná okna a stěny, větrací mřížky nebo klapky, střešní výklopná nebo posuvná okna, případně celé posuvné střechy.
Nevhodně zvolené zasklení
Za každou cenu se vyvarujte použití polykarbonátového zasklení! „Hlavní nevýhodou polykarbonátu je především jeho barevná nestálost a zejména kondenzace vlhkosti uvnitř komůrek, která může vyústit ve vznik plísní či mechů. Problémem může být také velká hlučnost při dešti nebo silném větru,“ upozorňuje Ing. Miroslav Culka.