V každé oblasti jsou trochu jiné podnební podmínky a svou roli hraje i orientace konkrétní zahrady ke světovým stranám. Nejsilnější větry většinou dují od západu a severu; vysušují půdu, lámou rostliny a nepříjemné mohou být i nám, když chceme posedět venku na terase. Jakmile vysledujete, odkud k vám vítr fouká, můžete vymyslet plán, jak ho zbrzdit nebo stočit jinam.

Už naši předkové chránili svá pole větrolamy v podobě hluboce kořenících silných stromů doplněných o husté keře, které vyplnily prázdné místo mezi jednotlivými kmeny. Celé stromořadí se na běžnou zahradu ovšem nevejde, a tak nám postačí živý plot. Nejlépe takový, který je hustě olistěn hned u země, aby neprofukovalo mezi kmínky. Jako větrolam dobře funguje například dřišťál, tavolník nebo pámelník, ale také třeba sadová růže, bez černý či aronie. Ideální je vysadit živý plot ve dvou nebo třech různě vysokých řadách, po kterých vítr "zvedne dráhu" směrem vzhůru jako po schodech.

V menších zahrádkách se musíme omezit na menší stříhaný plot z nižších stálezelených dřevin, jako je buxus, cesmína, mahonie nebo brslen. Neochrání celou plochu zahrady, ale vytvoří závětrný koutek pro teplomilné květiny a bylinky, a navíc jim nebudou příliš stínit. Zahradní posezení pak ochráníme samostatnou zástěnou ze dřeva či proutí, ke které pro lepší efekt vysadíme popínavé rostliny.

Podobným způsobem poslouží také suchá zídka z přírodního kamene, v jejíchž skulinách můžeme pěstovat nenáročné skalničky. Zídka chrání závětrnou stranu před přízemními mrazíky, a tak se sem hodí vysadit například choulostivé jarní cibuloviny. V létě se tu bude dařit středomořským bylinkám i zelenině.