Výraz "udržitelnost" je velmi módní, ale v češtině zároveň dost mladý, a tak není od věci si ho napřed aspoň stručně dovysvětlit. V podstatě se jedná o opak slov "pomíjivost, nestálost a zánik". Pokud se bavíme o zahradním nábytku, udržitelný nábytek bude takový, který nevyhodíme hned příští sezonu. V nejlepším případě bude sloužit i dalším generacím, a pokud se rozpadne, bude možné ho ekologicky zlikvidovat nebo pro jeho části najít jiné využití.
Klasickým příkladem udržitelného nábytku jsou sestavy z masivu. Asi dobře víte, že staré dřevěné skříňky po babičce se dají obrousit, nalakovat a zase vypadají jako nové. Když odpadnou dvířka, pořád se dá tento kousek nábytku přitlouct na zeď jako police. Přesně o tom ta udržitelnost je. Nemusíme pořád vyrábět a kupovat nové věci, můžeme recyklovat ty staré, a snížit tak množství odpadu zavalujícího planetu.
Dřevěný zahradní nábytek si ovšem žádá pravidelnou údržbu v podobě natírání a pro delší životnost by měl být pod střechou, která ho ochrání před UV zářením a deštěm. Jestliže toužíte po nábytku, se kterým nebude žádná práce, a přesto odolá rozmarům počasí, sázkou na jistotu bude set z hliníku; jde o takřka "věčný" a do velké míry i recyklovatelný kov, se kterým počasí nepohne. Můžete ho dlouhodobě vystavit dešti, aniž by zrezavěl.
Někdy dokonce není nutné vynakládat tisíce, abychom si pořídili vkusné a odolné posezení. Chce to jen kutilskou duši a kapku fantazie. Pokud holdujete rustikálnímu stylu, do výroby zahradního nábytku můžete zapojit špalky, dřevěné bedýnky, nebo i staré dveře, které mohou posloužit jako deska stolu, stačí je zbrousit, přetřít barvou či lazurou a přikrýt sklem. Minimalisticky a moderně působí posezení z gabionů, které se většinou neskládá z ničeho jiného než z klece naplněné přírodním kamením a dřevěné desky navrchu. Několik nápadů, jak k zahradnímu posezení využít přírodní materiály i starý nábytek z půdy, poskytne fotogalerie.