Předměstí Paříže
Legendární francouzský herec se narodil 8. listopadu 1935 ve Sceaux na jižním předměstí Paříže farmaceutce Édith Arnoldové Delonové a řediteli kina Fabienu Delonovi. Jeho celé jméno zní Alain Fabien Maurice Marcel Delon.
Bolestné vzpomínky
Manželé Delonovi se rozvedli, když byly Alainovi čtyři roky. Oba rodiče si našli nové partnery, neměli na něj čas, a proto byl poslán do pěstounské péče. Bolestné vzpomínky na dětství v něm přetrvaly celý život.
V roce 1996 mu položil moderátor Bernard Pivot otázku: „Pokud Bůh existuje, co byste chtěl, aby vám po smrti řekl?“ Alain Delon odpověděl: „Vím, co je tvůj největší a nejhlubší smutek. Pojď, vezmu tě k tvému otci a matce, abys je poprvé v životě, konečně, viděl spolu.“
První role
Herecká kariéra Alaina Delona je dílem náhody. Díky vztahu s herečkou Brigitte Auber si ho všiml filmový producent a obsadil ho do filmu Quand la femme s'en mêle z roku 1957. Tento snímek mu otevřel dveře k dalším rolím – již následující rok si zahrál společně se slavnou Romy Schneider ve filmu Kristýna.
Ocenění za herecký výkon
Alain Delon natočil během své kariéry více než 90 filmů, překvapivě ale nezískal příliš mnoho ocenění. V roce 1985 obdržel cenu César za nejlepší herecký výkon za roli ve filmu „Náš příběh“. V roce 1995 mu byla na Berlinale udělena Zlatá kamera za celoživotní přínos kinematografii a v roce 2019 převzal na filmovém festivalu v Cannes čestnou Zlatou palmu.
Nejoblíbenější film
Za roli snů považoval ztvárnění nájemného vraha Jefa Costella ve snímku „Samuraj“ z roku 1967. Nemluvný samotář bez zbytečných gest a náznaku emocí přesně sedl do jeho hereckého stylu a tato postava z filmu režiséra Jeana-Pierra Melvilla se stala jednou z Delonových ikonických rolí.
Nepřiznaný syn
S herečkou Nathalie Delon, kterou si vzal v roce 1964, měl syna Anthonyho Delona. Matkou syna Alain-Fabiena a dcery Anouchky byla holandská modelka Rosalie van Breemen. Po bouřlivém románku se zpěvačkou skupiny Velvet Underground se mu narodil syn Nico, kterého ale nikdy neuznal za svého a chlapce nakonec adoptovala Delonova matka.
Osudová žena
Rakouská herečka Romy Schneider a představitelka legendární Sissi byla jednou z prvních osudových žen Alaina Delona a jejich vztah trval čtyři roky. K plánovanému sňatku nakonec nedošlo, ale i po rozchodu spolupracovali na několika filmech a zůstali blízkými přáteli až do její předčasné smrti v roce 1982.
Milovník zvířat
Alain Delon byl vášnivým milovníkem zvířat. Sám jich měl desítky, aktivně pomáhal i opuštěným a týraným zvířatům a dokonce vlastnil několik útulků pro psy a kočky. V jednom z rozhovorů uvedl, že kdyby si měl vybrat, do čeho se bude reinkarnovat, jednoznačně si zvolí belgického ovčáka.
Spor s Belmondem
Alain Delon a Jean-Paul Belmondo, dvě ikony francouzské kinematografie, byli nejen kolegové, ale také rivalové. Po velmi úspěšném snímku Borsalino z roku 1970 mezi nimi došlo ke sporu ohledně propagačních materiálů, který vedl až k soudu a mnohaleté vzájemné nevraživosti. Přátelství ale obnovili a společně si zahráli ještě jednou – ve filmu Poloviční šance z roku 1998.
Hudební hit s Dalidou
Alain Delon se zapsal nejen do filmové, ale i hudební historie. Společně s francouzskou zpěvačkou Dalidou spolu nahráli píseň „Paroles, paroles“ v roce 1973. Tato píseň (v překladu Slova, slova) se stala obrovským hitem nejen ve Francii, ale i v zahraniční. Duet je dodnes považován za klasiku francouzské hudby. Připomenout si ji můžete v tomto hudebním videu: