Budova Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes) architekta Otakara Novotného je funkcionalistický komplex staveb, vybudovaný na místě bývalých Šítkovských mlýnů v letech 1928–1930.

Budova spojuje Masarykovo nábřeží na pravém břehu řeky Vltavy s jižním cípem Slovanského ostrova. Stojí v těsné blízkosti Šítkovské vodárenské věže a společně s ní je zapsána v Seznamu kulturních památek ČR a chráněna jako nemovitá památka.

Návrhem výstavní budovy Spolku výtvarných umělců Mánes byl pověřen sám jeho předseda a Kotěrův žák Otakar Novotný v roce 1927. Se stavbou se započalo o rok později. Kvůli komplikacím souvisejícím s tokem Vltavy a se základy přiléhající renesanční Šítkovské věže však byla stavba definitivně dokončena až roku 1934.

Zákonitě se vyvíjel i projekt, který dostal funkcionalistickou podobu v roce 1930. Stavba patří k předním dílům českého funkcionalismu a vyniká citlivým zasazením do historického kontextu.

Rekonstrukce a změny

V posledních více než 40 letech prošla budova řadou významných rekonstrukcí. První rekonstrukce probíhaly v letech 1980–1987 a během nich byla porušena původní dispozice budovy včetně dobového interiéru. Obnoveny byly pouze kubistické fresky Emila Filly na stropě v prostoru restaurace.

Vzhledem ke zhoršujícímu se stavu spodní stavby byl v roce 1995 vyhlášen havarijní stav budovy a v roce 1996 byla podle projektu ing. Zdeňka Kysely provedena neodkladná rekonstrukce a údržba spodní části objektu.

V letech 2012 až 2014 proběhla generální rekonstrukce, jejímž cílem bylo navrátit budově i jejím vnitřním prostorům původní podobu z 30. let 20. století, současně však měla být obohacena moderními technologiemi a technickými prostředky, včetně bezbariérového přístupu.

Cílem bylo navázat na slavnou historii budovy tak, aby se opět stala skutečným domem umění a oblíbeným a uznávaným centrem kulturního a společenského života. Rekonstrukce, jejíž náklady nakonec dosáhly výše 150 mil. Kč byla dokončena v lednu 2014.

V současnosti je ústředním prostorem budovy hlavní výstavní síň, navržená pro pořádání výstav různých výtvarných uměleckých oborů na světové úrovni. Výstavní síň prochází ve své centrální části do úrovně 2. patra a je osvětlena prosklenou ocelovou sedlovou střechou. Ve spodním podlaží jsou dva multifunkční prostory pro pořádání projekcí, přednášek, workshopů, aukcí, menších výstav a podobně.

Tento článek jste si mohli přečíst v časopisu Dům&Zahrada 2/2019, před vydáním byl doplněn o aktualizované informace.

Zdroj: Dům&Zahrada, Národní památkový ústav

Související články