Jeho návrhy z roku 1928 nesly ducha kotěrovské moderny, výsledný projekt se však již hlásil k radikálnímu funkcionalismu. Základní kámen chrámu byl položen 18. října 1931 u příležitosti 150. výročí vydání Tolerančního patentu.

Nejprve byl dokončen kostel s věží, o dva roky později fara. V roce 1936 následovala učebna s půlkruhovým závěrem. Interiér kostela má specifickou světelnou atmosféru podtrženou okenními skly modré a žluté barvy.

Loď hloubkové dispozice je prosvětlená, nikoliv oslněná, pravoúhlý presbytář s kazatelnou býval ponořen do tmy, ze které vystupovala jen vyvýšená postava kazatele, obětní stůl a nápis „Kristus život náš“. Jednou z inspirací ke stavbě se stal kostel ve finském Rajamäen od Erkki Huttunena.

Podle dostupných údajů ale objekt nebyl zcela realizován (např. věž zůstala prázdná). Modernistická skeletová železobetonová konstrukce je výraznou dominantou této části města a patří k důležitým sakrálním památkám. 

V 50. letech 20. století byly do kostela přestěhovány velmi cenné varhany ze zrušeného sboru Prokopa Velikého v Teplicích. Postavil je v roce 1874 drážďanský varhanář Friedrich Nicolaus Jahn. Pro přílišnou velikost nemohly být instalovány na kůr, proto byly netradičně umístěny do presbytáře, a výrazně tak změnily celkový ráz liturgického prostoru.

Tento článek jste si mohli přečíst v časopisu Dům&Zahrada 3/2019. Před zveřejněním na webu byly údaje aktualizovány.

Zdroj: Dům&Zahrada, Národní památkový ústav

Související články