Pes je zvíře, které se od přírody nejlépe cítí ve smečce, a právě proto v něm samota může vyvolávat strach, úzkosti a nejistotu. „Na tyto pocity více trpí jedinci, kteří si prošli nějakým traumatem nebo situacemi, ve kterých se necítili bezpečně. Jsou to zejména psi odebraní ze špatných podmínek a posléze umístění do útulků nebo organizací, které poskytují dočasnou péči,“ uvádí veterinářka MVDr. Dagmar Zähringer ze Super zoo veterina. Mezi rizikové faktory patří odchov štěňat v nevhodném prostředí, brzké odebrání od matky a život pouze s jedním člověkem, na kterého se pes upne.

Zdroj: Youtube

Odloučení a cestování letadlem

Spouštěčem potíží může být také odloučení od páníčka a pobyt v cizím prostředí, jako je například psí hotel. A to i přesto, že je o psa dobře postaráno. Neznámé prostředí a dlouhodobá separace můžou být natolik stresující, že vyvolají příznaky separační úzkosti.

Platí to také o cestování letadlem, které je pro psa – a jakékoliv jiné zvíře – vždy velmi stresující. Rizikovým faktorem je nejen odloučení od páníčka, ale i nové a zcela jiné prostředí, hluk, klima a také uzavřený prostor přepravního boxu, ve kterém mnohdy musí vydržet několik hodin,“ vysvětluje veterinářka.

Jak to řešit? Létání je pro psa vždy náročné a nelze ho na něj zcela připravit. Vždy je ale dobré psovi ukázat, že přepravní box je místem, kde může odpočívat a nemusí se bát. „Pro samotnou cestu doporučujeme box vystlat například dečkou nebo tričkem, ze kterého pes ucítí svého páníčka. Cestování letadlem nedoporučujeme v případech, že pes již separační úzkostí trpí. V těchto případech je vždy potřeba psa postupně úzkostí zbavit a nevystavovat ho jakýmkoliv stresovým situacím,“ radí Dagmar Zähringer.

Separační úzkost není neposlušnost

Separační úzkost může vyvolat celou řadu příznaků, které si mohou majitelé vyložit jako projev neposlušnosti nebo msty za to, že psa nevzali s sebou. Někteří jedinci svou úzkost a stres projevují štěkáním nebo vytím, které může trvat i několik hodin.

Jiní mohou ničit nábytek a další předměty, které mají spojené se svým páníčkem. Doma tak můžete po svém návratu nacházet rozkousané boty, tašky, oblečení, případně zničený a rozškrábaný nábytek nebo dveře.

Další psi mohou trpět zrychleným metabolismem, který má za následek vyprazdňování na místech, kde se pes právě nachází. Strach se může také projevit nadměrným sliněním, zrychleným dechem nebo ztrátou chuti k jídlu.

Nervózní psi mohou projevovat úzkost již před odchodem svého majitele a následně vykazovat nadměrnou potřebu pozornosti po jeho návratu, která se projevuje skákáním, dýcháním s otevřenou pusou a naříkáním.

Jak předejít potížím?

V případě štěňat, která nejsou zatížena náročnou zkušeností v podobě špatného zacházení, lze separační úzkosti dobře předejít, a to postupným zvykáním na samotu již od mala. Začínejte krátkými intervaly, kdy odejdete například do vedlejší místnosti. Poté zařaďte odchody z bytu. Postačí například na chodbu, kde uslyšíte, zda se za dveřmi bytu něco děje, nebo je váš psí parťák v klidu.

Při svém návratu nezapomeňte psa pochválit a odměnit. Poté intervaly prodlužujte na několik minut až hodin. Pokud chcete mít přehled o tom, jak pes vaši nepřítomnost zvládá, můžete využít moderních technologií a pořídit si chůvičku propojenou s aplikací v mobilním telefonu. Příznaky separační úzkosti tak můžete včas odhalit a následně se zaměřit na jejich odstranění, než se naplno rozvinou.

Navykací proces

Separace může být pro psy náročná, ale s trpělivostí, láskou a správnými technikami ji můžete pomoci překonat. Každý pes je jedinečný, a proto je zapotřebí zkoušet různé přístupy, než najdete ten správný. „Pokud u svého psa začínáte pozorovat náznaky separační úzkosti, doporučujeme navykací proces. V praxi to znamená, že vaši nepřítomnost propojíte s něčím, co má váš pejsek rád. Využít můžete různé interaktivní hračky s hledáním pamlsků,“ radí MVDr. Dagmar Zähringer. Zároveň ale dodává, že tento přístup nebude účinný pro jedince, kteří už trpí těžce rozvinutou separační úzkostí.

Co dělat, když trénink nezabírá?

Separační úzkost lze také řešit pomocí lékové terapie, s níž vám pomůže odborník. „K této variantě se často přiklánějí majitelé, kteří vyzkoušeli různé formy tréninků, ale pes i tak trpí úzkostmi a stresem. Léky mohou pomoci psovi od pocitu strachu. Vždy je ale nejdříve třeba poradit se s veterinářem,“ dodává MVDr. Dagmar Zähringer s tím, že léky ale často nepomohou jedincům, kteří separační úzkostí trpěli dlouhodobě a majitelé ji neřešili. Ani těm, kteří spolu s ní trpí ještě dalšími poruchami chování.

Pomoci může také aromaterapie nebo použití feromonových difuzérů, které obsahují látky velmi podobné uklidňujícím psím feromonům, jež produkuje matka v přítomnosti svých štěňat.

Zdroj: www.superzooveterina.cz, onlinepsiskola.cz

Související články