Počítala jste někdy, kolik generací Habermannů se práci s kovem věnovalo před vámi?
Nepočítala jsem je, ale mám železo v DNA. Vím, že se tomu věnoval dědeček z tátovy strany i pradědeček. Významnou a inspirativní osobností byl můj tatínek Alfred Habermann, který patří k nejvýznamnějším uměleckým kovářům a výtvarníkům v kovu 20. století, ovlivnil vývoj současného uměleckého kovářství i metal designu. Spolu s Marcelou Kleckerovou založil mezinárodní kovářské sympozium Hefaiston na hradě Helfštýně.

Setkali jsme se v Příboře, v nové galerii Jane McAdam Freud, pravnučky Sigmunda Freuda, kde do konce letošního února probíhala výstava vašich nejnovějších děl. K tomuto místu i k Jane máte velmi osobní vztah…
Tato expozice pro mě byla zlomová a určitě osobní. Na výstavě I Am Always Yours jsem vyprávěla příběhy pomocí jedinečné techniky, kterou jsem vyvinula. K tomuto cyklu mě inspirovala právě umělkyně a přítelkyně Jane McAdam Freud. Cítím se velmi poctěná tím, že jsem byla prvním hostujícím umělcem v její galerii, a touto výstavou jsem vzdala hold její památce. Povzbudila mě k posouvání hranic a motivovala mě objevovat nové umělecké cesty.

Měly jsme hodně společného, zažily jsme podobné příběhy a sdílely výjimečné chvíle. Povídaly jsme si o umění a životě a vzájemně se ovlivňovaly v tvůrčí práci. Díla této expozice jsou v dialogu s Janiným uměním i s psychoanalýzou jejího pradědečka Sigmunda Freuda. Některé exponáty odkazují i na Janina otce, malíře Luciana Freuda.

K tvorbě tohoto projektu mě mimo jiné inspiroval egyptský proces mumifikace – speciální proces balzamování těl a jejich příprava na posmrtný život. Často čerpám inspiraci z cestování, studia dějin umění a zájmu o antropologii. Vliv měla i návštěva Pompejí a odlitky těl pohřbených v popelu zachycených v čase.

Co vlastně jednotlivé sochy z výstavy znázorňují?
Instalace s názvem Pompeid Libido obsahovala 64 panenek Barbie obalených ocelovými okujemi. Reflektují lidské hodnoty a touhy a upozorňují na konzumní společnost, krátkost života, pomíjivost našeho bytí.

Zdrojem inspirace byla také moje role matky, která pozoruje naše děti a každodenní život. Děti si hrají s panenkami, zažívají silné pouto k určitému předmětu, a když pro ně po nějaké době ztratí význam, vyhodí se. To je něco, co mě irituje, a cítila jsem potřebu to do souboru vtisknout.

Pokusila jsem se přitom posunout hranice dosud známých prací s kovem. Chtěla jsem prozkoumat nové možnosti, experimentovat a vyvinout novou individuální uměleckou praxi. Vzpomněla jsem si na své dětské zážitky, kdy jsem chodila za tatínkem do kovárny a sledovala ho, jak ková žhavou ocel, a z ní se při úderu odlupují železné šupiny – okuje. Bylo v tom něco mystického, rituálního, ikonického…

Také jsem chtěla přispět k myšlence recyklace a environmentálního vědomí. V této sérii „balzamuji“ odhozené a nalezené předměty železnými šupinami, a uchovávám tak jejich jedinečné příběhy.

A co druhá část expozice – vejce zavěšená v prostoru?
Část Fertile Universe – Plodný vesmír se skládala z 365 ocelových vajec, což odpovídá počtu dní v roce, a jednoho vajíčka ze zlata. Visely na průhledných lankách v různých výškách ze stropu.

Zlaté vejce může připomínat Slunce. Symbolizuje světlo a život, plodnost a spirituální rozměr. Někteří návštěvníci výstavy viděli v objektech plody vesmíru – roj meteoritů či hvězdná tělesa v kosmu. Já si s nimi spojuji meteorické železo, které spadlo z vesmíru a ovlivnilo vývoj společnosti a kultury.

V nedaleké budově nazvané Lucerna – dům s duší jste vytvořila svítidla a posléze i zábradlí. Jak tato zakázka probíhala?
Začala tak nějak nenápadně ze zadání navrhnout originální svítidla a postupně se rozrůstala. Majitelé starého městského domu přistoupili k rekonstrukci citlivě. Chtěli do některých interiérů moderní svítidla, která by historickou podobu nenarušovala, ale vhodně ji doplnila. Nechala jsem se inspirovat klenbami domu a v podobném tvaru jsem svítidla navrhla a vytvořila.

Za nějakou dobu mne oslovil majitel znovu, že by chtěl ještě zábradlí. Přidělala jsem pak kromě něj i madla – jsou funkční a po estetické stránce v jednom duchu.

K vašim nejvýznamnějším dílům patří Klanění tří králů. Jak vzniklo a proč existuje v několika verzích?
Velkoformátový ocelový betlém Klanění tří králů se nachází v klášteře Neustift u jihotyrolského Brixenu v Itálii. Moje umělecká vize vyšla z myšlenky tří králů jako symbolu pro tři světová náboženství – křesťanství, judaismus a islám – která hledají stejného boha různými způsoby.

Figury jsou vysoké kolem 4 a půl metru a váží několik tun. Tvorba tohoto sousoší byla významně ovlivněna místem, kde stojí. Inspirovala mě tradice vyřezávání betlémů ze dřeva v Jižních Tyrolích, kde jsem studovala dva roky na umělecké řezbářské škole. Vytvořila jsem několik variací návrhů a malých modelů. (Článek byl redakčně krácen, celé znění najdete v novém vydání časopisu DŮM&ZAHRADA.)

Chcete se o zajímavých dílech a jejich autorce dozvědět více informací?

  • Jak vypadá proces tvorby
  • Využití tradičních a nových technik při práci s materiálem
  • Oblíbené nástroje a materiály
  • Sakrální díla a tematika - práce v kostelích a na hřbitovech
  • Nejvýznamnější díla v exteriéru a interiéru

To vše a mnoho dalších informací a produktů najdete v květnovém čísle časopisu DŮM&ZAHRADA, které vychází 18. dubna 2024.
Zdroj: Dům&Zahrada

Související články