Stručný souhrn z článku
- Nanovo, značka oživující starý československý nábytek, vznikla z lásky k designu s příběhem.
- Jiří Mrázek, spoluzakladatel Nanova, byl ovlivněn prostředím plným starožitného nábytku a fotografií, hledal nadčasové a kvalitní kousky.
- Nanovo zdůrazňuje význam oživení starého nábytku v moderním interiéru a spolupracuje s řemeslníky na replikách historických kousků.
Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.
Před lety jste se rozhodli zachraňovat starší, ale kvalitní design. Proč?
Vyrostl jsem v domácnosti plné starožitného nábytku. Nemám jej moc rád, působí těžkopádně, ale prostředí mě ovlivnilo. Doma jsme si také často prohlíželi prvorepublikové fotografie naší rodiny. Možná proto mě věci s duší, příběhem, nebo dokonce tajemstvím přitahují. Než jsme založili Nanovo, dva roky jsme shromažďovali spoustu věcí. Ukládali jsme je na půdu u mých rodičů a ti z toho nebyli nadšeni.
Většinou se od stylu předcházející generace snažíme odlišit. Cítil jste to stejně?
Mám rád jednoduché vzdušné interiéry, nazval bych to veselým funkcionalismem. Předměty, které prodává Nanovo, jsme já ani kolega Adam Karásek v mládí doma neměli. To bylo velkou výhodou, protože jsme v těchto věcech mohli objevovat jejich potenciál.
Hledali jsme nadčasové kousky, kvalitně zpracované a vyrobené z dobrých materiálů. Podobně jako nyní – na 99 % produkce si za pár let nevzpomeneme. Jedno procento zůstane, bude nás provázet, stále fungovat, možná bude mít určitou sentimentální hodnotu.
Jiří Mrázek
Nanovo je do jisté míry postavené na sběratelství. Sbíráte rád?
Od dětství jsem pořád něco sbíral. Na základní škole jsem kupoval komiksové sešity Pif Poche, později jsem přešel na hokejové kartičky, fotoaparáty, hodinky Prim atd. Nejvíc mě ovlivnila roční stáž v Berlíně v rámci vysokoškolského studia. Měl jsem čas toulat se městem, navštěvovat obchody s nábytkem a designem z padesátých až osmdesátých let minulého století – věci, které u nás často končily u kontejnerů a ve sběrných dvorech. Jejich estetika mě uchvátila. Začal jsem přemýšlet o podobném podnikání.
Nákupy a dobrodružství
Dal se některý nákup přirovnat k dobrodružství?
Napínavé bylo hledání křesel navržených Olbramem Zoubkem pro pražskou vinárnu U Zlatého hada. Tušil jsem, že jde o neobyčejnou záležitost – na první pohled profesionálně zpracovaný nábytek s použitím kvalitních materiálů. Informace jsme získávali složitě. Nakonec jsme narazili na fotografii v jedné bakalářské práci uvádějící jako autora českého sochaře. Obrátili jsme se na Polanu Bregantovou (dceru Olbrama Zoubka a Evy Kmentové), která potvrdila autorství, navíc nám poskytla dobové fotografie a články o již zrušeném podniku.
Křeslo z bývalé pražské vinárny U Zlatého hada. Jeho autorem byl známý sochař Olbram Zoubek
Máte v portfoliu nějakou srdcovku?
S kolegou se shodujeme na lustrech z Jawa klubu v Týnci nad Sázavou. Předchozí majitel je nabízel v aukci, ale nikdo o ně nejevil zájem. Nenechali jsme se odradit a po aukci jsme je koupili. Obrátili jsme se na pamětníky z firmy Jawa, díky nimž a naší dlouhodobé spolupráci s odborníky jsme vrátili svítidlům jejich autentickou podobu.
Kromě repasí jste se pustili i do speciálních projektů. Proč vznikl originální redesign pouťových labutí, k němuž jste přizvali předního českého designéra?
S Adamem oba zbožňujeme film Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutentág a labuť z kolotoče k němu stoprocentně patří. Loni uplynulo třicet let od uvedení filmu do kin a tři designové objekty nám vytvořili Martin Lukáč, Maria Makeeva a Maxim Velčovský. Ten svoji popartovou labuť pokryl pivními zátkami různých značek. Pojmenoval ji Tsss podle zvuku, který se ozve po otevření „lahváče”.
Příliš mladé devadesátky
Fascinují vás devadesátky, nebo jsou ještě příliš mladé?
90. léta zatím nejsou mou oblíbenou dobou. Před pár lety jsem k nim měl dokonce silný odpor. Jak se od nich vzdalujeme, nacházím k nim cestu.
Narazili jste za více než deset let existence Nanovo na opravdovou kuriozitu?
Na několik – například na přední část kabiny staré lokomotivy či zmiňované labutě včetně formy na jejich výrobu. Dostali jsme se ke školním pomůckám – chemickým a matematickým modelům či fyzikálním přístrojům. Zajímali jsme se o vybavení tělocvičen (koně, kozy, švédské bedny). Prodávali jsme šlapací auto Moskvič i vozíky z autodromu. Ostatně jedním z podstatných aspektů značky je ukazovat lidem, jak oživit a zpříjemnit interiér neobvyklými či zábavnými předměty.
Jak hodnotíte československý design z období, které Nanovo svou tvorbou připomíná?
Většina výrobků se ztrácí v propadlišti dějin. Splnily svou funkci a tím to končí. Hledali jsme nadčasové kousky, kvalitně zpracované a vyrobené z dobrých materiálů. Podobně jako nyní – na 99 % produkce si za pár let nevzpomeneme. Jedno procento zůstane, bude nás provázet, stále fungovat, možná bude mít určitou sentimentální hodnotu.
Máte pocit, že design starý padesát i víc let byl promyšlenější, propracovanější?
Na značné části produkce se negativně podepsaly podmínky, v nichž vznikala. Propracovanější byly například návrhy vybavení pro unikátní a pro tehdejší režim důležité projekty – československou prezentaci na světových výstavách Expo, budovy ambasád, velké hotely. Špičkovou záležitostí byl v tomto smyslu kupříkladu pražský hotel Praha.
Povedlo se z něj něco zachránit?
Praha byla pro mě chrámem. Chodil jsem se do ní kochat a inspirovat. Před revolucí dovnitř běžní občané nesměli, paradoxně mí kamarádi z Hanspaulky, kde se hotel nacházel, chodívali se školou do hotelového bazénu plavat. Když hotel ještě fungoval, dostali jsme se do skladu bývalého majitele, který se vybavení zbavoval. Nemělo pro něj hodnotu, potřeboval vyklidit prostor. Řadu věcí jsme koupili. Kde skončila většina nábytku před demolicí, nevíme. Kolega náhodou objevil pár kusů v jednom hotelu v zastrčeném koutu Čech.
Jsou i šťastnější příběhy, například křesla z pražské Nové scény…
Křeslo se k nám dostalo náhodou. Napadlo nás vyrobit jeho repliku. Na vzkříšení originálu jsme spolupracovali s jeho autorem, designérem Viliamem Chlebem. Kovovou kostru vyrobili na Slovensku v podniku, v němž je vyráběli i v 70. letech minulého století. Atypické čalounění vyrobil náš čalouník.
Sázka na kvalitní řemeslníky
Je složité sehnat kvalitní řemeslníky? Musí umět speciální techniky?
Až po letech působení na trhu jsme narazili na opravdové profesionály, kteří pracují u nás v dílně, doplňují je externí odborníci. Dlouho jsme sháněli pasíře či čalouníka. Je obecně složité najít někoho, kdo o práci přemýšlí, má k ní vztah, je tvůrčí a schopný přijít s vlastním řešením.
Replika kůží čalouněného křesla s kovovou kostrou (vlevo) Designový kovový nábytek české značky Fleysen vyráběný v oživené továrně z 19. století v západočeském pohraničí (vpravo)
Usnadňují vám práci moderní technologie?
Většinou používáme klasické metody. Největším pomocníkem v dílně je elektrické nářadí, výjimečně používáme 3D tisk.
Co udělá retro nábytek s moderním interiérem?
Dodá mu atmosféru, jedinečnost. Interiér složený pouze z nového a bez prostoru pro příběhy může působit sterilně. Retro věci případně starožitnosti prostor obohatí, vytvoří v něm kontrast. Nicméně je důležité nalézt rovnováhu mezi starým a novým.
Velkou kapitolou Nanovo je spolupráce s nedávno zesnulým designérem Jiřím Jiroutkem, autorem legendárních komod a sektorového nábytku.
Bohužel zůstalo málo těch, kteří by vyprávěli o tom, jak a za jakých podmínek věci vznikaly. Proto nám udělalo neskutečnou radost setkání s Jiřím Jiroutkem, z něhož vznikl profesní a osobní vztah. Jeho potěšilo, že za ním přišli dva mladí kluci, ukázali mu jeho návrhy z roku 1958, obdivovali je, renovovali a prodávali. Naši spolupráci jsme prohloubili v roce 2018 (u příležitosti jeho devadesátin), kdy jsme na Designbloku představili repliku jeho komod. V kanceláři nám visí jeho fotografie se vzkazem: „Vrátili mě do života!“
Co vám spolupráce s designérskou legendou přinesla?
Jiří Jiroutek byl jedinečná osobnost s velmi zajímavým příběhem. Dělilo nás takřka 65 let, ale konverzace s ním byla povznášející a současná. Měl jsem pocit, jako bych si povídal s kamarádem vrstevníkem. Zároveň byl schopným obchodníkem. Když jsme s ním vytvářeli marketingové materiály nebo fotografie, byla to radost, byl totiž naprostý profesionál. Často na něj vzpomínám.
Vaše tvorba našla uplatnění v rekonstruovaných objektech (včetně Volmanovy vily). Roste povědomí o tom, že u nás vznikala architektura a design na světové úrovni?
Zájem o československý design pomalu vzrůstá, ale stále jen na úrovni naší společenské bubliny, do mainstreamu téma proniká obtížně. Zrekonstruovaná Volmanova vila je unikátní záležitost a velký počin, přesto jde o jehlu v kupce sena. Ukazovat veřejnosti to, že v České republice máme být na co hrdí, že tu žili skvělí architekti, designéři, řemeslníci, je jedním z úkolů Nanovo. Práce se daří, ale obávám se, že cíl je ještě daleko.
Je udržování kvalitních věcí způsob motivace pro budoucí autory a řemeslníky?
Určitě bude mít pozitivní vliv, pokud nejen my, ale i ostatní budou ukazovat, jak skvělé věci naši předkové vytvářeli, jak byla laťka vysoko, jak dokázali nad vším přemýšlet, byl pro ně důležitý detail. Nejde pouze o motivaci, ale rovněž o přistup k objektům, k prostředí, v neposlední řadě o vzájemný vztah jeden k druhému.
Nové výzvy
Přesto jste nedávno značku, kterou jste spoluzaložil a léta rozvíjel, opustil. Stal jste se součástí jiného projektu. Proč?
S kolegou Adamem Karáskem se nám přihodila klasická věc – začali jsme se názorově rozcházet. Zároveň jsem potkal Filipa Duška, zakladatele a majitele české značky designového nábytku Fleysen. Zaujal mě nadšením, profesionálním přístupem a zkušenostmi. Spolupráce na budování nové značky byla výzvou, již jsem potřeboval.
Milujete příběhy, byl tento tak výjimečný, že urychlil životní změnu?
Je to pro mě nová zkušenost, i když se práce dost liší od té v Nanovo, kde jsme od každého produktu měli většinou jeden kus. Bylo ale úžasné hledat příběh konkrétního křesla či stolku, jež jsme po repasi nabízeli zákazníkům. Tady mě fascinuje genius loci oživené továrny a to, že sleduji a jsem součástí zrodu nového nábytku. Opět jde o neuvěřitelný příběh. V tomto případě rodiny, která továrnu v Plesné na česko-německém pomezí koncem 19. století založila. Příběh místa se nezastavil dodnes, kdy řada nadšených lidí buduje podnik vyrábějící kvalitní produkty. U nábytku jsem tedy zůstal a příběhy jím vyprávím dál v pozici určitého překladatele.
Rozhovor: Jiří Mrázek (Nanovo, Fleysen)
Jiří Mrázek (1984)
Vyrůstal ve Staré Boleslavi a v Praze. Od mládí se zajímal o fotografování. Tento obor vystudoval na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem v ateliéru fotografie Pavla Baňky. V roce 2012 založil s kolegou Adamem Karáskem firmu Nanovo. Během let spolupracovali s autory dobových originálů, zejména s Jiřím Jiroutkem, ale také se současnou designérskou špičkou Maximem Velčovským. Od poloviny roku 2023 má na starost kompletní marketing značky Fleysen.
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 11/2023.
Zdroj: Dům&Zahrada, nanovo.cz, fleysen.com
