Dobrý příklad táhne. Platí to i pro zahrady?
Určitě. Když má někdo hezkou zahradu, inspiruje ostatní a také daleko víc touží po pěkném veřejném prostoru a naopak. Pokud jsou na vesnici nebo ve městě hezky upravené veřejné prostory, lidé chtějí mít pěknou i svou zahradu. Aspoň v to věřím. Vše se navzájem ovlivňuje.

Máme v Česku inspirativní veřejné prostory?
Samozřejmě. Podíváte-li se třeba na projekt Zelená stuha, kde se oceňují obce, které se příkladně starají o zeleň, příklady tam rozhodně najdete. Hodně samozřejmě záleží na obci, jak k veřejnému prostoru přistupuje. Nedávno jsem byla v Klecanech u Prahy a byla jsem nadšená. V obci bydlí krajinářská architektka a lidem na radnici došlo, že je dobré dávat jí práci, protože jí na výsledku logicky bude hodně záležet. Veřejná prostranství se tam díky tomu postupně nádherně mění.

Skvělé je, že současné trendy jsou pozitivní. Patří k nim přírodnější zahrady, kde se pěstují i jedlé rostliny, a lidé trochu méně bazírují například na dokonalém chemickém trávníku. A také se leckde začínají více sázet stromy.

Proč z českých zahrad zmizely?
Zatímco kytky máme všichni rádi, stromy jsou problematické. Lidé je na jednu stranu milují, chtějí se scházet a parkovat v jejich stínu, ale zároveň z nich na auta padají větve, shazují listí, stíní… Lidé prostě nechtějí hrabat listí. Je zajímavé tento fenomén pozorovat.

Když jedete českou krajinou a vidíte nějakou obec z nadhledu, stará část je plná stromů, zatímco v nové je sem tam nějaký. Ale i tady platí, že jsou v tomto směru obrovské rozdíly a záleží na radnici, jak je sebevědomá a zda dá developerům podmínky, bez nichž jim nepovolí stavět. Třeba v Říčanech díky dobrému starostovi už při stavbě ulic v nových čtvrtích museli hned vysazovat stromy. Když se tam teď lidé procházejí, netrápí se vedrem, je tam stín.

Jaký trend byl v minulosti naopak špatný?
Nemám ráda zahrady, kde je vidět, že majitelé nechtějí hrabat listí. Všechny rostliny jsou stálezelené, jsou tam jehličnany všech možných barev a tvarů a dokonalý chemický trávník.

Hodně se to dělo na začátku 90. let, kdy jsme měli touhu dohnat luxusní zahradní architekturu, kterou jsme si tady neužili. Také jsem si tím prošla, chtěla jsem mít na zahradách super trávník, projektovali jsme takové, které potřebovaly desítky kil hnojiv ročně plus neobvyklé doplňky – třeba nerezové prvky. Ale už to nedělám.

Jaké zahrady navrhujete dnes?
Takové, kde je přirozená vyrovnanost. Co nejvíc se přizpůsobuji místu. Do jílovité půdy vybírám rostliny, které v ní mohou růst. Pracuji s finančními možnostmi klientů, ptám se, kolik času mohou zahradě věnovat, na co mají sílu a podobně. A hodně se snažím, aby měli na zahradách stromy a keře, jejichž plody jsou jedlé pro ně i pro ptáky. Ráda používám trvalky a pokouším se všude uplatňovat domácí typy keřů a kytek. (Článek byl redakčně krácen, celé znění najdete v novém vydání časopisu DŮM&ZAHRADA.)

Chcete se o navrhování zahrad dozvědět ještě víc?

  • Co Janě Pyškové vadí na českých zahradách
  • V čem nejčastěji děláme chyby při vytváření zahrad
  • Jak správně propojit interiér domu s exteriérem
  • Jak založit zahrádku na veřejném prostoru a co je k tomu třeba
  • Co je slabinou veřejných prostor a jak ji změnit
  • Proč lidé nemají rádi některé druhy vegetace

To vše a mnoho dalších informací a produktů najdete v červencovém čísle časopisu DŮM&ZAHRADA, které vychází 20. června 2024.

Zdroje:

Související články