Bez vzduchu nemůžeme dýchat. Ale vzduch bereme jako takovou samozřejmost, která prostě je a nemusíme se o ni starat, tak jako třeba o teplo. Neustále řešíme, jestli jsme spotřebovali hodně elektřiny nebo kolik stojí plyn, abychom doma nezmrzli, neuvařili se v horku nebo si mohli zapnout televizi. Ale že základem všeho kolem nás je vzduch, je nám celkem jedno. Ne nadarmo je vzduch synonymem nezájmu.
Jenže je to špatně. Extrémně špatně. Vzduch je pro nás všechno. V zimě se můžeme obléct, v horku zalezeme do stínu. Bez vzduchu nebudeme žít. A to nemusíme mluvit o úplné absenci vzduchu. Stačí drobná změna v tlaku, nějaká příměs a naše tělo to nezvládne.
Kolik ho potřebujeme?
Dospělý člověk obvykle dýchá přibližně 12 až 20krát za minutu za klidových podmínek. Při každém nádechu člověk obvykle vdechne přibližně 0,5 litru vzduchu. Tak si to spočítejme:
0,5 litru/nádech x 15 nádechů/minutu x 60 minut/hodinu x 24 hodin/den = 10 800 litrů/den
Tento výpočet je však jen přibližný a skutečná spotřeba vzduchu může být vyšší nebo nižší v závislosti na řadě faktorů, včetně fyzické aktivity, velikosti těla a zdravotního stavu jednotlivce. Navíc, člověk obvykle nevyužije veškerý kyslík v nadechnutém vzduchu. Přibližně 21 % vzduchu je kyslík, a lidské tělo obvykle absorbuje asi 25 % tohoto kyslíku při každém nádechu, zbytek je vydechnut zpět.
Jenže vzduch kolem nás není jen kyslík. Je to ohromná směs všeho možného, co si dovedete představit. Jen výčet by byl na více než dvě strany. Souhrnně všechny látky můžeme složit do tohoto výčtu:
To se také samozřejmě mění s místem, kde zrovna měříme. Ve větších nadmořských výškách je vzduch asi čistší a nemusíme se potýkat s různými aerosoly, pravděpodobně také bude ubývat druhů pylů apod. Nicméně, co se mění s nadmořskou výškou, je celkový tlak vzduchu (atmosférický tlak), který klesá s rostoucí výškou. To znamená, že i když procentuální složení vzduchu zůstává stejné, absolutní množství molekul vzduchu (včetně kyslíku) klesá. To je důvod, proč lidé mohou mít potíže s dýcháním ve vysokých nadmořských výškách, i když procento kyslíku ve vzduchu je stále přibližně 21 %. Jednoduše řečeno, ve vyšších nadmořských výškách je vzduch „řidší“.
Ovšem i poměry plynů se mění. Ne sice v závislosti na nadmořské výšce, ale třeba tím, že sedíme v místnosti. Jak jsme výše napsali, lidé potřebují k dýchání kyslík, který také z velké části vydechují, ale s ním vydechují i oxid uhličitý (CO2), který je produktem metabolismu v těle, kde se glukóza a další živiny oxidují na energii. A protože jsme se ho zbavili, už ho v těle nepotřebujeme. Ba dokonce nechceme.
Co nechceme
Pojďme se podívat, čeho se máme vyvarovat. To, co nás zajímá asi nejvíc, je množství právě oxidu uhličitého. Dospělý člověk vydechuje 35 000-50 000 ppm CO2. Samozřejmě, že to neznamená, že bychom sami sebe udusili. Při dýchání se koncentrace CO2 v plicích rychle snižuje smícháním s okolním vzduchem. Jenže i tak se naším dýcháním zvyšuje koncentrace CO2 ve vzduchu a může dojít k jeho vysokým koncentracím. To pak znamená ztrátu soustředění, bolesti hlavy, nevolnost… Musíme tak větrat, větrat a větrat, aby naše tělo mohlo dobře fungovat.
Chcete si přečíst víc?
- jak jsme na tom i s dalšími látkami, jejich koncentrací a měřením?
- stačí mikroventilace na výměnu vzduchu?
- co znamená „správné větrání“
- jak si udělat doma komínový efekt?
