Už jsou to celá staletí, kdy na naše území poprvé přišli pohanští Keltové. Přestože u nich svátky nebyly spojeny s narozením Ježíše, ale s opětovným zrozením světla, kořeny mnoha současných zvyklostí můžeme hledat právě u našich předků.
Jmelí jako symbol štěstí
Keltové samozřejmě neznali Vánoce, oslavovali ale znovuzrození světla v den zimního slunovratu, který připadá na 21. prosince. Pohanští Keltové žili v souladu s přírodou, na které byli do velké míry závislí. Kořeny mnoha našich tradic najdeme právě u Keltů, měly však zpravidla trochu jiný význam, byť symboly jako takové často přetrvaly.
Keltové si zdobili své domovy mnoha rostlinami, třeba cedry nebo tújemi. Právě v období oslav znovuzrození světla přidávali na svá obydlí také jmelí. Jak víme, i dnes dáváme jmelí symboliku – kdo se pod ním políbí, toho čeká štěstí po celý další rok. Pohané věřili, že je jmelí ochrání před zlými silami. Chodili ho trhat za použití pozlaceného srpu, kterým jej shazovali na bílé plátno.
Dary dávali přírodě, ne sobě navzájem
Současné Vánoce by se jen těžko obešly bez uříznutého stromečku, i když i tato tradice se postupně vyvíjí a dnes čím dál více lidí shání do domovů stromky, které mohou po Vánocích vysadit zpět do přírody.
Pro Kelty byl strom v lese také jedním z ústředních motivů oslav. Oproti našim zvykům však dávali lidé dary stromu, nikoliv sobě navzájem. Byl to jejich projev vděku přírodě a snaha naklonit si přírodní síly.
Ne až tak zlaté prasátko
Kdo by se alespoň jednou v životě nepokusil o dodržení půstu s cílem zahlédnout zlaté prasátko. I tato tradice má svůj původ v dávných pohanských dobách. Keltové uctívali mnoho zvířat, jedním z nich byl také kanec. Tradovalo se, že kdo ho zahlédne, toho čeká štěstí a zdraví.
Zdroje: psychologiechaosu.cz, magazin.biooo.cz
