Osvěžit zahradu našimi původními dřevinami není těžké. Jak krušina olšová, tak hloh jednosemenný i dřín obecný se považují za keř nebo nízký strom. A všechny se dobře uplatní také jako živý plot nebo solitéra.
Uhádnete, z plodů kterého keře si můžete připravit vynikající „olivy“?
https://www.youtube.com/watch?v=vKQVYnA4pMg
Netradiční krušina
Na krušině olšové nás baví, že zvládne nepříliš přívětivé pěstební podmínky a dokáže zpevňovat břehy. Dorůstá do výšky několika metrů, má ráda slunce, ale v polostínu poroste také pěkně. Dopřejte jí vlhčí, neutrální až mírně kyselou, dobře propustnou půdu. Co je opravdu zvláštní? Její různě barevné plody, na jednom keři máte šanci vidět červené až úplně zralé černé plody.
A co zdraví?
Z krušiny olšové se na jaře sbírá kůra z mladých větví. Když ji rozmělníte v prstech, měli byste cítit hnilobné aroma. Kůra se poměrně dlouho suší a skladuje, než se začne využívat jako léčivý zdroj, a to zhruba jeden rok. Nebo se musí po určitou dobu zahřívat za opravdu vysokých teplot. Až pak se používá jako dostupné projímadlo, často se přidává i do bylinných směsí působících laxativně, případně k čištění organismu. Jinak řečeno: určitě nepoužívejte čerstvou kůru!
Srdeční záležitost
Hloh jednosemenný je méně známý příbuzný hlohu obecného (dvousemenného). Právě díky hložinkám se budou na vaší zahradě držet zpěvní ptáci, navíc v trnitém keři můžou v klidu hnízdit. A trny jsou i důvodem, proč si z hlohů jednosemenných vypěstovat neprostupný živý plot a větrolam v jednom. Má snad nějaké minus? Zvláštní vůně květů mnoha lidem nejde pod nos. Ale i z toho se dá udělat ctnost, nezvaní hosté se k vám jen tak nepohrnou.
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)
A co zdraví?
Na jaře se sbírají květy a listy, na podzim plody - hložinky (ty jsou z pohledu přírodní medicíny méně účinnější). Hloh je známá srdeční léčivka, obecně se na něj sází u kardiovaskulárních chorob, snižuje krevní tlak, také mírně uklidňuje. Pokud berete léky, jeho užívání nejprve konzultujte s kardiologem. Z hložinek můžete uvařit rovněž džem nebo je naložit do medu.
Super favorit
Dřín obecný se často označuje jako naše domácí dřevina, byť některé zdroje tvrdí, že původně jde o dřevinu Balkánu a Malé Asie až Kavkazu. Nicméně v Evropě se pěstuje snad už od neolitu. Potěší svými malými pěstebními nároky. Hodí se hlavně do teplejších oblastí, roste košatě do výšky několika metrů, jeho kořenový systém dobře zpevňuje půdu. A žluté květy se ukazují v celé své kráse ještě dříve, než dřín obecný pokryjí listy. K radosti včel, protože keřů kvetoucích na přelomu zimy a jara je jako šafránu. Na podzim se sbírají jedlé plody zvané dřínky, jen tak do pusy nebo na džem (zkuste ho ke zvěřině v kombinaci s brusinkami a hruškami, je to mana nebeská).
Dřín obecný (Cornus mas)
A co zdraví?
Nejlepší jsou právě plody, super zásobárna vitaminu C, dále dřínky obsahují minerální látky, sacharidy, organické kyseliny či pektiny. Bavíme se o velmi dobrém zdroji antioxidantů. Tradiční čínská medicína doporučuje dřín diabetikům, ovšem hodí se i na trávicí a střevní potíže a jiné neduhy. Ostatně dřínky se dají sušit a pak si z nich uvaříte čaj. Nebo se vraťte na začátek článku a podle videoodkazu si z dřínků připravte "olivy".
Zdroj: rozhlas.cz, leros.cz
