Tato studie je vrcholem desetileté práce na projektu BiodiversiTREE, což je rozsáhlý projekt obnovy lesů, který by měl trvat sto let. Hlavní otázkou, kterou si vědci pokládají, je, jaký vliv mají různé strategie výsadby stromů na přežití sazenic a další ekosystémové funkce.
Co je vůbec biodiverzita a proč je tak důležitá
Lesy jsou přirozeně rozmanité a tato rozmanitost rostlinných druhů přináší celou řadu výhod: odolnost vůči škůdcům a chorobám, odolnost vůči změnám klimatu a zvýšený prostor pro život divokých zvířat. Přesto se téměř všechny lesní plantáže a některé projekty na obnovu lesů sází jako monokultury, kde se na dané ploše pěstuje jen jeden druh rostliny. Tato praxe zanechává jak spravované, tak nespravované lesy ekologicky a ekonomicky zranitelné vůči změnám podmínek.
Monokultura - sázíme jen jeden druh a riskujeme
Další nevýhodou monokultur je riziko selhání výsadby, kde sazenice neuspěje, a riziko předčasné úmrtnosti. Stovky vědeckých studií ukázaly, že biodiverzita zlepšuje funkci ekosystému, což naznačuje, že rozmanitost v sázení stromů by mohla zlepšit jejich šance na přežití. Přesto bylo málo testů této hypotézy na stromech. Vědci navrhli BiodiversiTREE, aby testovali, zda rozmanitost stromů ovlivňuje funkci ekosystému. Jedná se o největší experiment tohoto druhu v Severní Americe.
Biodiverzitní lesy mají větší šanci na to, že se ujmou. Možná ne jako celek se všemi druhy, ale šanci na přežití mají větší.
V roce 2013 vytvořili vědci a 100 dobrovolníků BiodiversiTREE výsadbu 20 000 sazenic na bývalých zemědělských pozemcích poblíž Chesapeake Bay. Na některých úsecích vědci a dobrovolníci sázeli jediný druh, na jiných čtyři nebo dvanáct druhů. Asi 8 000 stromů vysazených v rámci projektu bylo první tři roky sledováno každý rok a poté každé dva až tři roky.
Další výzkumy na toto téma:
Další výzkumy na toto téma:
O biodiverzitě v lesnictví pojednává mnoho dalších výzkumů a projektů. Jeden z nejdůležitějších na světě je ten v rámci Mezinárodního lesnického výzkumu (World Agroforestry – ICRAF). Tento odborný panel už dlouhá léta upozorňuje na světový problém monokulturních lesů. Mimoto pak se na celém světě objevují výzkumy, které hodnotí vlastnosti biodiverzitních výsadeb apod. Abychom otevřeli i debatu nad tím, že ne všechny výzkumy byly kladné, můžeme prezentovat i další výzkum z roku 2020, který vedla profesorka Charlotte Grossiord a byl publikován v časopisu New Phytologist. Zde byl impakt různorodosti stromů na zranitelnost lesů vůči suchu nejasný. Byla v něm však navržena cesta, která by vedla standardizaci metod pro kvantitativní stanovení dopadů různorodosti na odolnost lesů vůči suchu. A právě na tomto výzkumu později stavěly i další světové výzkumy, včetně zde uvedeného BiodiversiTREE.
Místo jednoho stromu čtyři
Desetiletá studie přináší úžasné zjištění: větší druhová rozmanitost stromů při zalesňování vede k většímu úspěchu celého projektu. Prostě, když vysadíme různé druhy stromů, je větší šance, že některé z nich v daném místě opravdu uspějí. Je to jako sázet na více koní v jednom závodě.
„Když vysadíme čtyři druhy stromů namísto jednoho, vidíme mnohem menší rozdíly v jejich přežití. To znamená, že i malé zvýšení druhové rozmanitosti může mít obrovský dopad na úspěšnost celé výsadby,“ říká Rachel Kingová, šéfka lesních ekologů ze SERC a hlavní autorka studie.
Jednodruhové vs. různodruhové
Předchozí experimenty ukázaly, že výsadba jednoho druhu stromů může být buď velký úspěch, nebo totální fiasko. Je to trochu jako ruleta. Například platan měl v jednom experimentu úžasnou 99% míru přežití, zatímco bílý ořech se potýkal jen s 21% úspěšností. Ale když jsme vysadili více druhů stromů, vše bylo mnohem stabilnější. Jednodruhové plochy byly opravdu jako na horské dráze, zatímco parcely se 4 a 12 druhy stromů byly jako klidná jízda na lodi po jezeře.
Zdroj: Smithsonian Environmental Research Center, World Agroforestry, New Phytologist
