Salaše, stáda ovcí a pastevce měla většina z nás donedávna spojené s minulostí nebo exotikou. Ochranářská pastva je přitom v současnosti velice moderní, ekologicky šetrnou a efektivní metodou, jak uchovat přírodu i pro další generace.
Šetrný zásah
Zatímco ještě před dvaceti lety převládala mezi ochranáři myšlenka, že do přírody je nejlepší nezasahovat, dnes je to jinak. Invazivní rozpínavost nepůvodních dřevin a rostlin podporovaná klimatickými změnami a emisemi dusíku z dopravy i zemědělských hnojiv se nedá přehlédnout. Ochrana původního rázu krajiny a rozmanitosti tradičních rostlinných i živočišných druhů člověkem je doslova nezbytná.
Návrat k podstatě
„Spásání není žádná novinka, ale návrat k principům, které dříve fungovaly, a bez nichž by příroda a krajina ztratily svou podstatu,“ říká Martina Skohoutilová z komunitního spolku Pražská pastvina, která má na starosti více než stovku ovcí a koz.
„Využíváme různých potravních preferencí: ovečky dávají přednost trávě a bylinám, zatímco kozy preferují dřeviny, čistí les od listí a náletových keřů, dokážou jej prosvětlovat,“ dodává. Zvířata postupně spásají louky a prosvětlují lesy v chráněných lokalitách na hranici Prahy a chráněné krajinné oblasti Český kras na svazích Radotínského údolí.
Zdejší rezervace, součást přírodního parku Radotínsko-Chuchelský háj, je chráněná už od 50. let minulého století kvůli jedinečným společenstvím stepi a lesostepi, kde se vyskytují ohrožené rostliny i jinde téměř vyhynulé druhy hmyzu. Zejména bylina včelník rakouský a motýl okáč skalní.
Oázy biodiverzity
„Okáč skalní je motýl, který se tu ještě před padesáti lety běžně vyskytoval, a my ho sem navracíme tak, že vysazujeme jeho housenky a pomáháme pro něj vytvořit příhodný prostor k životu,“ vysvětluje Martina. Hlavním posláním ochranářů je podle ní zachovat tato cenná místa původní přírody, která rychle mizí nejen u nás, ale prakticky všude.
Málo se ví, že bezlesé oblasti jako stepi, louky, mokřady a rašeliniště jsou celosvětově mnohem ohroženější než třeba tropické deštné pralesy. Což dokládají data ze statistik sledovaného úpadku a vymírání druhů, které upřednostňují právě zmíněná stanoviště. Dalším důvodem ochrany těchto lokalit je podpora včel a dalších opylovačů. I proto je součástí Pražské pastviny rovněž vlastní včelín a ovocný sad.
Nejen ovce místo sekaček
Výsledky ochranářské pastvy vidíme na první pohled. Zatímco na jedné straně polní cesty, která je hranicí rezervace, se rozprostírá nehostinná a neprostupná směs náletových keřů a zakrslých stromků, spásané plochy jsou převážně travnaté, porostlé rozmanitými druhy bylin a květin. Pastva tu probíhá celoročně „oplůtkovým způsobem“, což znamená, že zvířata se pasou v dočasných ohradách. Když vypasou svůj úsek tak, jak je třeba, ohrada se přesune o kus dál.
Prostor pro motýly
„Pastvou dochází k obnovování bylino-travinného patra, vzniká prostor pro různé druhy trav a rostlin, zvířata navíc kopýtky narušují tvrdou vrstvu, půdu tak kypří a zároveň hnojí. Půda potom mnohem více zadržuje nejen vláhu, ale i důležité živiny, například dusík,“ vysvětluje Martina Skohoutilová. A pokračuje: „Zaměřujeme se hlavně na ochranu a podporu motýlů, a když chcete podporovat motýly, musíte udělat bylinám místo pro život. Každý druh motýla má jeden nebo více druhů rostlin, kam klade vajíčka a kterými se potom živí jeho housenky. Pokud je ale všude vysoká tráva nebo křoví, motýli se ke svým rostlinám nedostanou. V důsledku takového zarůstání krajiny potom dochází k vymírání motýlů i hmyzu obecně.“
Kromě spásání ochranáři rozmisťují v okolních lesích budky pro ptáky, vybudovali jezírko pro ještěrky a takzvané hadníky pro užovky. „Je tam dost bylin a trav, je dostatek hmyzu, který tvoří zásadní součást potravinového řetězce a umožňuje přežití a rozšíření širokému spektru ostatních živočichů i ptáků,“ upozorňuje ochranář Vojtěch Koštíř. V přírodě je vše zázračně propojené.
Zaujalo nás
Ochranářská pastva se úspěšně prosazuje nejen na mnoha místech Čech a Moravy, ale i v zahraničí. Nejvíce zkušeností s ní mají ve Španělsku, Portugalsku a Kalifornii, kde nejde prvotně o ochranu biodiverzity, ale o prevenci požárů, které jsou rok od roku častější a ničivější.
Zdroj: časopis Květy