Díky své životaschopnosti vytváří tato rostlina asi 20 cm vysoké polštáře kopinatých stříbřitě šedých listů s plstnatým povrchem rychle obsazující každou volnou plochu. Nejraději má svahy, kde vytváří nádherné převisy přes kameny a zídky.
Rožce náleží k rodu zahrnujícímu až 100 druhů trvalek a jednoletých rostlin, většinou s plstnatými listy a bílými hvězdicovými kvítky. Ty rostou v trsech přecházejících často v celé koberce. Vyskytují se v mírném až arktickém pásu Severní Ameriky i evropského kontinentu včetně jižní Itálie a Sicílie. A právě odtud pochází náš hořec plstnatý, který velice rychle zdomácněl ve střední Evropě. Vedle něj se pěstuje celá řada odrůd, například rožec alpínský (Cerastium alpinum), který už nekvete tak intenzivně, ale současně není tolik invazivní, a hodí se i pro menší skalky.
ČTĚTE TAKÉ:
Květenství
Nejčastěji od května do června.
Pěstování
Rožec plstnatý patří k nenáročným rostlinám vyžadujícím minimální péči. Je to jedna z nejvděčnějších trvalek pro suché a slunné svahy, skalky, zídky a okraje záhonů. Protože se velice bujně rozrůstá, lze ho využít i jako půdopokryvnou rostlinu.
Stačí mu malý prostor s jakoukoliv dobře propustnou zemitou půdou, kde se uchytí a šíří do okolí. Zalévat ho můžeme jenom v době opravdového sucha, hnojení nevyžaduje. Zimu přečká v pohodě. Na jednom stanovišti vydrží řadu let, někdy až zplevelnatí, a proto je třeba hlídat jeho teritorium a nové trsy redukovat.
Odumřelé části lze po odkvětu stříhat.
Množení
Tuto rostlinu množíme obyčejně jarním dělením trsů, případně odebíráním špičkových řízků, které nejlépe koření v létě pod fólií. Semena na předpěstování vyséváme na podzim do nádob v otevřeném pařeništi. Přímý výsev lze provádět od konce zimy až do začátku léta.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com