Doba, kdy televize připomínaly tvarem i prostorovou kubaturou základní kameny Národního divadla, je dávno pasé. Moderní televizní přijímače evokují štíhlostí modelky kráčející po přehlídkovém mole, které představují tradiční i extravagantní modely.
Při koupi nové televize je třeba se nejprve správně rozhodnout pro velikost obrazovky, což vychází nejen z obsahu peněženky, ale hlavně ze vzdálenosti, která vás – jako diváka – bude od televize dělit. Větší obraz pochopitelně zprostředkovává silnější dávku emocí a mít ho doma přes celou stěnu je lákavé. Enormně velká televize v malém sídlištním pokoji však znamená, že budou trpět oči. Vzdálenost, odkud obrazovku sledujete, by měla být 2,3 až 3násobkem úhlopříčky.
Zmatek zkratek
Poté se lze ponořit do celé řady pro laika zavádějících zkratek. Jde o výrazy LCD a proti nim stojící LED, OLED či QLED charakterizující principy zobrazovače. Panely s tekutými krystaly LCD jsou technologií, která potřebuje k vyvolání obrazu obrazovkový panel zezadu prosvětlit. Její předností je relativní jednoduchost, a tím nízké náklady výroby. Je však obtížnější dosáhnout přesného podání barev a jasu, černá místa mohou být na obrazovce spíše tmavě šedá.
Druhá z uvedených technologií, tedy ta s písmenky LED, je neoficiálním nástupcem už zaniklých plazmových obrazovek vyhlášených kvalitním barevným podáním včetně hloubky tmavých odstínů a černé barvy. OLED obrazovky podobně jako plazmové předchůdkyně nepotřebují žádné přídavné prosvětlení ze zadní strany a obraz tvoří samostatně svítícími prvky.
Zejména milovníci filmů by tak měli mít už jasno. Zvlášť když poslední dobou výrobci nabízejí přístroje, u nichž se jim úspěšně podařilo navýšit jas obrazovky, takže je srovnatelný s LCD panely. OLED displeje mají dostatečně krátkou dobu odezvy (zhasínání a rozsvěcení obrazových bodů), těží z vynikajícího kontrastu (kdy se jas bodů řídí nezávisle) a nezklamou energetickou náročností.
