Rohovou parcelu s vilou si investor vybral jako budoucí domov pro svoji rodinu bezpochyby proto, že leží za rohem od starého centra města, a navíc dům i celá čtvrť pocházejí z období první republiky, jehož je velkým obdivovatelem. Hranatá jednopatrová vila se zvýšeným přízemím a polozapuštěným suterénem prošla sice počátkem tisíciletí velkou rekonstrukcí, ale v jiném stylu, než si nový majitel představoval. Když se obrátil na Jana Pospíšila z architektonického studiaPAB, přál si vrátit domu původního funkcionalistického ducha.

Zdroj: VLM

Nepředvídatelný postup

Aby se hned na začátku plánování dozvěděli více o původních dispozicích, podobě domu a detailech, vypravil se architekt do archivu stavebního úřadu, kde jsou uložené staré plány a další dokumenty k vile. S jejich podporou se rozhodlo, že dům přijde o modrou fasádu, novodobou velkou terasu a starou garáž, která byla na rozdíl od vily předsunuta až k okraji pozemku a srovnaná s hranicí plotu. Stavebně technický průzkum však odhalil výraznou degradaci železobetonových stropů, takže se musely vyměnit za nové, což rekonstrukci výrazně zkomplikovalo. „Popravdě slovo demolice se v myšlenkách objevovalo nejen během příprav, ale také v průběhu stavby,“ přiznává Jan Pospíšil, „ovšem s podporou majitele jsme vždy takové situace překlenuli. Jeho osobnost a zájem o architekturu a umění způsobily, že spolupráce probíhala jako příjemný poučný dialog.“

Nečekané věci se ovšem neděly pouze na staveništi. „Když už byla rekonstrukce v běhu, zašel jsem na přednášku kunsthistorika profesora Pavla Zatloukala o jeho připravované publikaci,“ vypráví architekt. „Mluvil o stopách slavného architekta Bohuslava Fuchse v Olomouci a najednou zmínil i vilu, na které jsme právě pracovali. Po přednášce jsem za ním zašel, protože na původních plánech je jako autor podepsaný jen stavitel Jan Hublík. Nicméně musím přiznat, že jsem rád, že se možné Fuchsovo autorství objevilo až v průběhu prací. Ačkoli se s novou informací náš přístup nezměnil, přece jen jsme se od té doby s kolegy cítili o něco svázanější.“

Propojení původního a nového

Překvapení však tvůrcům přichystala i rodina majitele, když se v průběhu rekonstrukce rozrostla o další členy. „Šest dětí nás sice trochu zaskočilo, ale nešlo o velkou komplikaci. Dětem patří první patro vily, jen každé mělo mít vlastní pokoj, což nakonec nebylo možné dodržet, takže některé musí prostory sdílet. A hosty jsme přesunuli do suterénu,“ vysvětluje architekt.

Nejnižší podlaží vily bylo už původně částečně zapuštěné do terénu, takže se nabízelo využít ho jako odpočinkovou zónu pro tělocvičnu, ubytování hostů a technické zázemí. Zvýšené přízemí si zachovalo reprezentativní vzhled a prostory pro společné rodinné chvíle, děti získaly první patro. „Už od začátku jsme zvažovali nástavbu, protože přáním majitele a jeho paní byla ložnice oddělená od dětí, a to jinak nešlo,“ popisuje Jan Pospíšil. Nástavba na střeše je mnohem menší než podlaží pod ní, ale tvarem s domem koresponduje. Souvislý pás oken po celém obvodu novou hmotu odlehčuje a zároveň přiznává její současnost.

Naopak menší objekt místo garáže je ryze současný a vilu decentně doplňuje. V přední části k ulici se uvnitř nachází garáž, dále do zahrady se budova terasovitě snižuje a ukrývá bazén se saunou, který je možné pomocí prosklených dveří propojit se zahradou. Vegetační porost a terasovité členění střechy rozbíjí velikost budovy a lépe zapadá do zahrady. Objekt garáže a bazénu s vilou spojuje současná prosklená chodba.

Pečlivě a nanovo

Designérka Jana Trundová ze studia mimokolektiv měla jen doplnit tvůrčí tým, ale komplexnost zakázky a množství změn v průběhu rekonstrukce ji nakonec donutilo pracovat samostatně a s architekty se potkávat na kontrolních dnech či jiných konzultacích. „Bylo to živelné a zároveň krásné a svým rozsahem značně náročné, protože z původního interiéru se nic nedochovalo a vše se muselo vyrobit na míru,“ popisuje designérka. „Velmi příjemné bylo také jednání s panem majitelem, který jako obdivovatel a sběratel prvorepublikového umění už některé předměty vlastnil a jiné, třeba světla, vyhledával na aukčních a bazarových serverech a posílal mi je k diskusi.“

Stejně jako u vnější podoby domu šlo i uvnitř o to, aby inspirace funkcionalismem zůstala znatelná, a přitom nevznikl skanzen, ale současné bydlení. „Dobovost interiéru dodaly detaily jako zaoblené schody z teraca, 3D ohýbané dlaždice v koupelnách, ořechové obklady na stěnách a vestavěných skříních nebo dubové parkety,“ popisuje Jana Trundová. „S majitelem jsme se shodli, že nebudeme používat žádné imitace, proto se v domě vyskytuje asi sedm druhů kamene, dřevo a kov. Až na výjimky jde navíc o práci tuzemských výrobců a řemeslníků. Mimo detailů vypínačů a okenních kliček se musely vytvořit mozaiky či mřížky zakrývající průduchy topení. Kvůli tomu majitel oslovil studio Rency, aby vile vytvořilo vizuální identitu, a musím přiznat, že to bylo poprvé, kdy jsem se u soukromého interiéru setkala s tak pečlivým přístupem.“

Mgr. Ing. arch. Jan Pospíšil, StudioPAB

Mgr. Ing. arch. Jan Pospíšil, StudioPAB

Studoval architekturu na FA ČVUT v Praze, L’Ecole Nationale Supérieure d´Architecture de Paris La Villette a absolvoval uměnovědná studia na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě vlastní praxe se zajímá také o filozofii a teorii architektury. V roce 2014 spoluzaložil architektonickou kancelář StudioPAB, která působí převážně v Olomouci a okolí a má zkušenosti s novostavbami, rekonstrukcemi, interiéry i urbanistickými projekty. Práce StudiaPaB si zakládají na vztahu k veřejnému prostoru, hledají k němu adekvátní a přiměřené řešení, ale zároveň se snaží hledat nový pohled na běžné situace. www.studiopab.cz

Ing. Jana Trundová, mimokolektiv

Ateliér mimokolektiv založila před třemi lety designérka Jana Trundová, zahradní architektka Barbora Trundová a architekt Ondřej Kučera. Aby se jejich práce přiblížila lidem, otevřeli v prostorách ateliéru design shop s velkou výlohou do ulice, kde nabízejí současný český a slovenský design. www.mimokolektiv.cz

Více barvy dětem

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, přítomnost dětí se výrazně promítla do podoby interiéru, a to hned v několika rovinách. Výběr povrchových materiálů – třeba kůže na sedačce v obývacím pokoji – se řídil odolností a možnostmi čištění, prostory určené dětem jsou barevnější a klidná zákoutí se dají najít ve všech podlažích. „Odpočinkové zóny jsem se snažila segmentovat a rozmístit po celém domě, ale zároveň bylo potřeba vytvořit dostatek míst, kde se děti zabaví v případě špatného počasí,“ líčí designérka. Proto kromě krytého bazénu v nejnižším podlaží vznikla prostorná tělocvična se zrcadlovou stěnou doplněnou baletní tyčí. Aby se tělocvična nevymykala zbytku domu, je vybavena cvičebními stroji s dřevěnými prvky.

Přízemí vedle vstupní haly se schodištěm do patra a samostatné knihovny zabírá propojená, ale členitá obytná místnost s jídelním stolem a kuchyní. Převládají v ní neutrální barvy zdobené strukturou kamene a dřeva. „Mimo obrazy získaly v interiéru svoje místo i tradiční pokojové rostliny vystavované v době funkcionalismu na stolcích jako monstery či fíkusy.“ Perličkou je koupelna a toaleta v černobílém provedení.

Dětské patro se pozná podle výraznějších barev – co se jinde leskne chromem, v prvním patře pokrývá barevný nátěr. Syté tóny stěrek v koupelnách doplňují umyvadla z barevného teraca. Zázemí rodičů ve druhém patře se vyznačuje jednoduchostí a úložnými prostory skrytými pod strukturou dřeva.

Velká zahrada na malém prostoru

Se stejnou důkladností jako k vile přistoupil majitel i k zahradě, jejíž podobu svěřil ateliéru Flera. „Pozemek se změnou stavby o něco zmenšil, takže jsme se museli vyrovnat s omezeným prostorem. Majitelé si totiž přáli rodinnou zahradu s vodním prvkem, která by čistým designem, minimalismem a moderním stylem navazovala na architekturu a materiály domu. Do celku jsme museli zapojit zelené střechy, odclonit sousedy, přidat bylinky a zakomponovat umělecké předměty do venkovní galerie, jak se vždy snažíme s Flera Gallery,“ vypráví Natália Vataščinová.

Zahradní architekti kompozičně navázali na osy domu a zahradu kvůli svažitému terénu rozdělili do teras. Pozemek při pohledu od domu zakončili vodním prvkem – vodní stěnou, která působí jako srdce zahrady. I na relativně malém prostoru vysadili vícekmenné svitely, solitérní stromy jako platan a architektonicky působící dřezovec a vybrali chladné barevné tóny rododendronů a hortenzií. Kompaktní trvalkové záhony tvoří pivoňky, sasanky, kontryhely, bohyšky a kosatce.

  • Architekt: Jan Pospíšil, StudioPAB
  • Spolupráce: Tomáš Machovský, Pavel Pospíšil
  • Interiér: Jana Trundová, mimokolektiv
  • Vizuální identita: Rency
  • Zahrada: Ferdinand Leffler, Natália Vataščinová, Flera
  • Zastavěná plocha: 397 m2
  • Užitná plocha 679 m2
  • Nosná konstrukce: železobetonový skelet, zdivo
  • Izolace: minerální vata
  • Fasáda: hladký štuk, broušená omítka (nástavba)
  • Střecha: plochá
  • Okna: dřevěná
  • Vnitřní dveře: dřevěné
  • Podlaha: dřevo, kámen, teraco
  • Vytápění: tepelné čerpadlo, krb

Tuto návštěvu jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada 3/23.