Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny se rozkládá na ploše 27 km2, většina patří do CHKO Jizerské hory. O její výjimečnosti svědčí i fakt, že část této NPR, veliká asi 445 hektarů (s ochranným pásmem jde o 634 hektarů), orientačně vymezená vrchy Poledník a Ořešník, patří od roku 2021 na Seznam světového dědictví UNESCO.
Poprvé se tak do prestižní společnosti dostala přírodní lokalita Česka, a to v rámci rozšíření mezinárodní památky nazvané Dlouhověké bukové lesy a pralesy Karpat a dalších oblastí Evropy (jednotlivá území se nacházejí v 18 státech).
Stromy hodně pamatují
Jizerskohorské bučiny jsou výjimečné svou celistvostí, představují největší a nejzachovalejší bukové lesy u nás. Nacházejí se na strmých severních svazích Jizerských hor, kde se rozkládají i skaliska. Právě kvůli členitému a hůře přístupnému terénu byla v této oblasti vždycky omezená možnost těžby dřeva, a Jizerskohorské bučiny si díky tomu zachovaly přírodní charakter.
Od 60. let 20. století se stromy kácejí jen v případě, že se tím podporuje přirozený vývoj lesů. Asi dvě třetiny stromů jsou starší než 120 let a právě různověkost stromů přispívá k jejich větší odolnosti, lesy snáz odolávají kalamitám včetně kůrovce. Nejvíce zde roste buk lesní, který doplňuje smrk ztepilý a další jehličnaté i listnaté dřeviny.
Utajený ráj
Moře lesů doplňují tvarově pestré skalní útvary, které se proměňují v čase už od třetihor (oblast má žulové podloží). K nim postupně přibyly pomníčky jako vzpomínky na zemřelé dřevorubce a všechny, kteří v horách přišli o život.
Pro celou oblast je typické chladnější a vlhčí počasí, vydatně tu prší, což ovlivňuje zdejší rostliny. Ze vzácných květin se nabízí zmínit zejména lilii zlatohlávek patřící k ohroženým druhům, mezi zástupci zvířecí říše najdete například sokola stěhovavého, jednoho z nejohroženějších dravců u nás.
Na návštěvě
Prozkoumat Jizerskohorské bučiny může každý, kdo má rád přírodu a zvládne náročnější terén. Startovním polem se mohou stát vesnice a města jako Bílý Potok pod Smrkem, Frýdlant v Čechách, Hejnice, Lázně Libverda, Oldřichov v Hájích či Raspenava.
Zkuste projít například naučnou stezkou Oldřichovské bučiny, vydejte se za dechberoucími výhledy na skalní vrch Ořešník (cestou lze obdivovat vodopád Velký Štolpich na stejnojmenném potoku) nebo směřujte ke skalnímu vrchu Paličník (částečně vede skalním městem).
Nezapomeňte, že v národní přírodní rezervaci smíte chodit pouze po značených turistických trasách. Chovejte se tu jako na návštěvě, aby Jizerskohorské bučiny mohly obdivovat i další generace.
Tento díl seriálu Česko v UNESCO vznikl ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny a s Národním památkovým ústavem. Je závěrečným dílem, všechny články najdete na adrese https://www.dumazahrada.cz/serialy/cesko-v-unesco/.
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 6/2025.
