Nový dům u Brna okouzlí architektonickými detaily, využitím energií a dokonalým výhledem

Nedaleko Brna stojí unikátní dům, který spojuje moderní architekturu s přírodou. Levitující bazén a velkorysé schodiště jsou jen začátkem. Uvnitř čekají rafinované detaily a inovativní řešení, které dodávají stavbě osobitý půvab.

Před dvěma lety dokončil brněnský architekt Aleš Říha stavbu domu, z jehož terasy očekáváte výhled na Pacifik. Když ale dojdete ke skleněnému zábradlí, rozprostře se před vámi mírně zvlněná jihomoravská krajina.

Zdá se, že pozemek byl pro architektův záměr jako stvořený, ale je to pravda jen zpola. Jednalo se totiž o třech různých pozemcích a pro každý z nich vytvořil Aleš Říha samostatnou studii. Koupě vybraného nakonec zdárně dopadla a projekt mohl být zahájený. „To je vždycky lepší cesta, když vás investor přizve už k výběru pozemku. Když je pozemek daný, mohou nastat střety mezi představami investora a možnostmi realizace,“ vysvětluje architekt.

Odlehčená hmota

Dům pro rodinu se dvěma dětmi má úctyhodné rozměry a rovněž nemalý objem. Je usazený na nejvyšší legislativně možné hranici tak, aby horní podlaží hledělo do krajiny. Aby si při takové výšce a hmotnosti zachovala stavba lehkost a šarm, nechal architekt obytnou část domu levitovat nad terénem. Na ni pak navazuje terasa s bazénem, který je technicky náročně usazený na pilotech v navážce, která zabrala úctyhodných 2 000 m³.

Kámen, dřevo, sklo

Práce na projektu byly opravdu rozsáhlé, na staveništi se pohybovala těžká technika. Muselo se vybagrovat ohromné množství zeminy, aby šlo částečně zapustit dolní podlaží s technickým zázemím a garáží. Naopak část s bazénem potřebovala zeminu převézt.

Do domu se také stěhovaly těžké monolity, mezi nimi i skulptura čtyřtunového žulového hlavolamu, jejímž autorem je také Aleš Říha. Na umístění do domu vzpomíná architekt s úsměvem: „Bylo to opravdu složité, stěhovali jsme tam jednotlivé dílky pomocí prastarých technik, jako jsou kladky a páky, a pochopitelně za přispění nesmírné lidské práce. Až na místě jsme potom díly složili dohromady tak, aby nad hlavolamem i pod ním zůstalo přesně 5 mm do stropu a podlahy. Byla to opravdu fuška.“

„Původním záměrem bylo udělat celý dům uvnitř čistě bílý jen s žulovými černými prvky, ale nakonec od toho investor ustoupil z obavy, aby pak nepůsobil až příliš sterilním dojmem. Požádal mě, aby se v interiéru prosadily i nějaké zjemňující prvky. Navrhl jsem dřevo,“ vzpomíná architekt, který se rozhodl pro indický rovnoletý teak. Díky rovným létům dřevo v ploše vypadá velmi speciálně, skoro až technicky. (Článek byl redakčně krácen, celé znění najdete v novém vydání časopisu.)