Stačí se projet novější zástavbou rodinných domů. Změna je patrná na první pohled. Tam, kde ještě před pár lety dominovaly řady tújí, se stále častěji objevují štíhlé jehličnany s namodralým nádechem. Nepůsobí těžce, stroze ani jako hřbitovní zeď. Naopak dodávají zahradě lehkost a eleganci. Řeč je o jalovci skalním (Juniperus scopulorum). Naprosto nenáročném keři.

Václav Maletínský / Shutterstock, Lucie Peukertová | Živé ploty mohou být nejen estetickou bariérou, ale i zdrojem jedlých plodů. Správná volba dřevin a péče umožní sklizeň, která potěší vás i místní faunu. Zvolte správné keře pro užitek i vaše bezpečí.

Není to módní výstřelek. Jen se změnily podmínky

Ještě před dvaceti lety byly túje samozřejmostí většiny zahrad. Rychle vyrostly, aby vytvořily neprůhlednou stěnu. Sazenice byly dostupné téměř v každém zahradnictví. Jenže poslední roky přinesly delší období sucha, vyšší letní teploty a extrémní výkyvy počasí. A právě tehdy se ukázalo, že některým jehličnanům nové podmínky vyhovují lépe než jiným. Túje se mezi premianty nezařadily.

Jalovec skalní pochází z horských oblastí západní části Severní Ameriky. Ve volné přírodě roste na kamenitých svazích, kde si musí vystačit s minimem vody. Navíc musí odolávat silným větrům i slunci. Díky tomu zvládá sucho mnohem lépe než většina běžně vysazovaných tújí.

Vypadá upraveně, i když ho téměř nestříháte

To je možná jeho největší přednost. Většina odrůd jalovce skalního roste přirozeně do úzkého sloupu, takže si zachovává elegantní siluetu i bez pravidelného tvarování. Zatímco živý plot z tújí bývá potřeba vzít několikrát za rok nůžkami, u jalovce často stačí jednou za čas odstřihnout poškozenou nebo příliš vyčnívající větev.

Právě proto se hodí lidem, kteří chtějí mít zahradu upravenou, ale nechtějí každou chvíli vytahovat plotostřih.

Modrá barva, kterou mezi zelení nepřehlédnete

Když se řekne jehličnan, většina lidí si představí tmavě zelenou barvu. Jalovec skalní ale umí nabídnout něco navíc. Řada odrůd má jehlice se stříbřitým nebo modravým nádechem. Na slunci získávají téměř ocelovou barvu, která krásně vynikne vedle světlých fasád, okrasných trav nebo trvalkových záhonů. Právě díky tomu působí zahrada moderněji, aniž by bylo potřeba vysazovat exotické rostliny.

Na jaře sice kvete drobnými nenápadnými květy, ale většina lidí si jich ani nevšimne. Mnohem zajímavější jsou drobné modrošedé šištice, které na rostlině dozrávají během sezony.

Nejlépe se mu daří tam, kde celý den svítí slunce

Jestli existuje místo, kde bude jalovec opravdu spokojený, pak je to otevřené a slunné stanoviště. Nevadí mu rozpálené zdi ani místa, kde se půda v létě rychle vysušuje.

Nejlépe prospívá v lehčí a dobře propustné půdě. Na rozdíl od některých jiných okrasných dřevin si poradí i s chudší zeminou a nepotřebuje pravidelné přihnojování. Jen dlouhodobě přemokřená půda mu nesvědčí. V ní mohou začít zahnívat kořeny a rostlina postupně chřadne.

Po výsadbě potřebuje hlavně čas zakořenit

Sazenice lze vysazovat na jaře i na podzim. Důležitější než samotný termín je důkladná zálivka po výsadbě a během prvních měsíců pěstování.

Jakmile si vytvoří silnější kořenový systém, péče výrazně ubude. Starší rostliny si dokážou vodu hledat v hlubších vrstvách půdy, a proto zvládnou i delší období bez deště. Zalévat je má smysl hlavně při opravdu dlouhém suchu.

Navíc ušetříte za hnojivo. Pokud roste jalovec ve velmi písčité půdě, můžete mu jednou za rok dopřát hnojivo pro jehličnany. Ve většině běžných zahrad to ale není nutnost.

Hodí se místo tújí?

Ano, ale ne vždy. Pokud chcete vytvořit vysokou, dokonale souvislou zelenou stěnu, túje budou stále jednou z nejlepších možností. Jestli však hledáte dřevinu, která si zachová štíhlý tvar bez častého stříhání, lépe zvládne sucho a zároveň nabídne neobvyklé zbarvení, stojí za to dát šanci právě jalovci skalnímu.

Související články