Historie statku ve Slížanech nedaleko Kroměříže sahá minimálně do 17. století. Původní hospodářství ale postupně upadalo a chátralo, až z rozsáhlého objektu zbyly ruiny určené k demolici. Místní rodák Jiří Červenka se v roce 2012 rozhodl statek zachránit a společně se sestrou Katkou a kamarádem Martinem Lajdou se pustili do obnovy.
„Vystudoval jsem zemědělskou školu a mám odjakživa blízký vztah ke zvířatům. Původně jsme se starali o opuštěná zvířata, která by skončila na jatkách. Měla například nějaký handicap nebo se z různých důvodů nehodila pro konvenční chov. Když se naskytla možnost zdejší místní statek odkoupit, rozhodli jsme se do toho jít a chov rozšířit,“ vypráví zakladatel.
Společná práce
Dezolátní stav objektu vyžadoval rozsáhlé opravy, většina z nich probíhala svépomocí a dohromady trvaly šest let. „Neměli jsme architekty ani žádnou firmu. Postupovali jsme od nejhoršího, jako byly děravé stropy a střechy, k snazším úpravám. S odbornými pracemi nám pomáhali místní zedníci, dva pánové v důchodu. Chtěli jsme zachovat originálního ducha, takže jsme co nejvíce používali a restaurovali původní materiály a prvky,“ popisuje Jiří Červenka.
Na statku pak postupně vznikla mlékárna, hospůdka, prodejna a nedávno bourárna. Součástí je i nedaleký sad a vinohrad, kde rostou například jabloně, hrušně, slivoně nebo meruňky. „Všechno si zpracováváme sami a nic se u nás nevyhodí. Mléko zpracujeme na sýry, jogurty a zákysy, ovoce využíváme k jejich dochucení nebo nabízíme v prodejně. Přebytky z výroby a hospůdky dostávají naši vepři,“ vysvětluje.
Zvířecí domov
V současné době na statku chovají 15členné stádo českého strakatého skotu, které se většinu roku pase na zdejších rozlehlých loukách. „Mléko je kvalitní, má správnou tučnost a poměr živin, což se následně projeví v chuti sýrů, jogurtů a dalších výrobků. Dojivost je sice nižší než u plemen v konvenčních chovech, ale nám jde v první řadě o kvalitu a o to, aby se u nás zvířata měla dobře,“ popisuje Jiří Červenka.
Daří se tu i jiným druhům zvířat, kterých se na statku ujímají. Kromě krav tady žijí ovce, kozy, slepice, pštros nebo lamy. „Často jde o zvířata, o která se už nikdo nechce starat nebo jejich péči zanedbával. S doktorem je dáme do pořádku a už u nás zůstanou. Třeba lamy musely být čtvrt roku v karanténě, byly podvyživené a ve špatném stavu. Teď už vesele běhají po louce. Slepic se zase nemůžeme dopočítat. Když přestanou nést, lidi je k nám přehodí přes plot a my se pak divíme, kolik máme přírůstků,“ dodává Jiří Červenka.
Trojnásobný úspěch
Výrobky ze Statku Slížany získaly už třikrát ocenění Regionální potravina Zlínského kraje. Konkrétně za megatrník, tedy větrník z odpalovaného těsta připravovaného ze sádla, dále smetanový zákys s příchutí černého rybízu a za tvarohový dezert Boženka.
„Pojmenovali jsme ho po naší babičce, která jako jediná od začátku věřila, že nám plán se statkem vyjde,“ doplňuje Jiří Červenka a dodává, že ocenění pomohlo dostat výrobky ze statku více do povědomí a také do širší distribuční sítě. „Vystoupili jsme v pořadu Kluci v akci, objevil nás také štáb pořadu Sama doma, kde během živého vysílání vaříme.“
Nadšení pro věc
Péče o statek a všechny přidružené služby znamená nepřetržitou práci, starosti, často také improvizaci a určitě i únavu, ta tady ale nedostává příliš prostoru. Zaujetí a nadšení, s jakým Jiří Červenka a jeho spolupracovníci k provozu přistupují, je až neuvěřitelné. Kultivují si vlastní probiotické bakterie pro výrobu zakysaných mléčných výrobků.
Nově přidali do sortimentu mléčnou rýži, krupičku a ovesnou kaši. Postavili hřiště pro děti, aby si během návštěvy restaurace mohli rodiče oddychnout. Zkoušejí nové i tradiční recepty, vyrábějí marmelády, zákusky, pořádají víkendové rauty, dvakrát do roka se tu koná zabijačka. Organizují hudební vystoupení a chystají se vybudovat novou pergolu a pódium. Také k nim chodí na praxi studenti střední potravinářské, veterinární a gastronomické školy, kteří tu mají možnost učit se přímo ve výrobě. „Máme zkrátka nevyčerpatelnou energii,“ uzavírá se smíchem Jiří Červenka.
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 8/2026.
