Osobnost Jana Wericha se nesmazatelně zapsala do české kultury a do velké míry ovlivnila i její směr a podobu. K jeho přednostem patřilo silné charisma, literární a řečnický talent, schopnost zajít v úvahách pod povrch a také snahou dívat se na svět jinak než většina. Zajímavostí je, že v rodině Jana Wericha k umění nikdo neinklinoval, na rozdíl od Jiřího Voskovce, jehož otec byl hudebník a mezi předky měl i úspěšné akademické malíře.
K prvnímu setkání budoucích legend došlo na gymnáziu, později se znovu potkali během vysokoškolských studií. Vzdělání šlo ale brzy na vedlejší kolej, ani jeden univerzitu nedokončil. Osudové spojení dvou talentovaných studentů odhodlaných změnit svět dalo vzniknout zcela novému stylu, který se formou i obsahem vymykal všemu, co někdejší publikum znalo.
Osvobozené divadlo
Pod hlavičkou Osvobozeného divadla začali uvádět své vlastní hry, jejichž součástí byly i vlastní písně a takzvané forbíny – improvizované dialogy před oponou, v nichž glosovali aktuální společenská témata. Společně natočili i několik filmových komedií. Ve své tvorbě se neohroženě pouštěli do politické satiry, což s nástupem nacismu znamenalo zásahy cenzorů a později i odebrání divadelní koncese, konec divadla a zájem gestapa.
Cesta do Ameriky
V lednu 1939 následoval Jan Werich s Jaroslavem Ježkem Jiřího Voskovce a emigrovali za ním do Spojených států. V uměleckých kruzích se jim sice navzdory komplikacím podařilo uchytit, na předválečné úspěchy na domácí scéně se jim ale v zahraničí navázat nepodařilo. Konec jedné éry znamenalo i předčasné úmrtí pětatřicetiletého Jaroslava Ježka – v roce 1941 v New Yorku podlehl dlouhodobému onemocnění ledvin.
Voskovec a Werich se po válce vrátili do Čech, jejich tvůrčí spolupráce ale pokračovala jen chvíli. Nová doba totiž jejich osobitému autorskému stylu příliš nepřála. V roce 1950 se Jiří Voskovec vrátil natrvalo do Ameriky a umělecké duo V+W se definitivně rozpadlo. V kontaktu ale zůstali až do konce života. Především formou dopisů, ale došlo i na několik osobních setkání.
Nová éra
Samostatnou profesní etapu odstartoval Jan Werich kontroverzní účastí v ruském filmu Pád Berlína, kde ztvárnil Hermanna Göringa. Následovala slavná dvojrole ve snímku Císařův pekař a Pekařův císař, o pár let později vznikla legendární pohádka Byl jednou jeden král. Vrátil se i k divadlu a s novým hereckým partnerem na několik let obnovili některé z původních satirických her Osvobozeného divadla. Během 60. let natočil Jan Werich i několik úspěšných televizních filmů a napsal knížku pohádek Fimfárum. Podařilo se mu prosadit i ve dvou zahraničních filmech a dokonce měl hrát i padoucha v bondovce.
Poslední vystoupení
Život Janu Werichovi ale začaly stále více komplikovat zdravotní obtíže, idylické nebylo ani soužití v rodině. Vše završil zákaz činnosti, který přišel během normalizace. Poslední velké vystoupení před publikem se uskutečnilo v roce 1977 v Lucerně. Jan Werich zemřel 31. října 1980, několik měsíců po smrti své manželky Zdeny. V následujícím roce podlehla vážné nemoci jeho jediná dcera Jana a do hereckého nebe odešel i Jiří Voskovec.
Připomeňte si legendárního Jana Wericha a jeho tvorbu v následujícím kvízu. Budete znát odpovědi na všech 10 otázek?
Kvíz: Jak dobře znáte život a tvorbu Jana Wericha?
Dařilo se vám? Otestujte své vědomosti i v našich dalších kvízech:
Související články
