Uprostřed kamínky vysypaných cestiček, travnaté plochy lemované starými vzrostlými stromy, za zdobenou litinovou mříží stojí jen tak, jako by se neřeklo, harmonicky zajímavá vyvážená stavba obdélníkového půdorysu v přísně puristickém racionálním, a přesto zdobném duchu novorenesance.
V roce 1892 ji postavil pro svou zadavatelku Marii Knoblochovou architekt Rudolf Koukola. Měl ji obklopovat rozsáhlý pozemek (3000 m²), na němž byla vybudována také konírna. Obě budovy byly sice postaveny, ale už v roce 1919 byly stáje přestavěny na obytný domek a odděleny od původní vily samostatnou zahradou.
Pelléova vila
Architekt Rudolf Koukola vyprojektoval vilu jako reprezentativní dům klasického typu ve stylu představ konce 19. století pro dobře situovanou obyvatelku. Do vily se vstupuje z Pelléovy ulice širokou litinovou branou. Po vysypané cestičce se dojde k přísně geometricky uspořádané hlavní tváři domu, zdobené třemi okny v prvním patře a dvěma okny a vstupními dveřmi v přízemí. Na mírně skosené střeše měla být ještě pohledově zajímavá renesančně vyumělkovaná věžička a impozantní soubor komínů esteticky dotvářející celkový dojem. Dnes je však střecha plochá, bez věžičky, jen s dekorativním ukončením fasády.
Pelléova vila
Na druhé straně – tedy odvráceném průčelí směřujícím do zahrady k bývalé konírně – najdeme reprezentativní schodiště s litinovým zábradlím ukončené prostornou terasou zdobenou antickými sloupy, z níž se dá vejít rovnou do původního salónu. Stříška terasy pak nese balkón opět chráněný i zkrášlený litinovým kováním.
ČTĚTE TAKÉ:
- Kajetánka - příjemné místo na Břevnově
- Chátrající památka - Čertousy. Dříve chlouba, dnes ostuda
- Chátrající památky: Cibulka čelí eutanazii
Na bocích budovy jsou umístěny arkýře se třemi okny. Kolem budovy se mezi patry táhne sgrafitový pruh s motivem dráčků.
Dispozice stavby
Vila má jedno patro a je kompletně podsklepená. V suterénu byly veškeré prostory důležité pro provoz domu – prádelna, žehlírna a místnosti služebnictva. V přízemí pak dům rozděluje protáhlá chodba a na ni navazují jídelna, salón, pokoje a schodiště do patra a suterénu, kuchyně a přípravna jídel. V patře pan architekt Koukola umístil ložnice i ostatní pokoje a nezapomněl ani na koupelnu, která v této době vytvářela pocit určitého komfortu.
Osudy vily
Pelléova vila
Dům střídal nájemníky, až se do jeho užívání zapsala jedna významná osobnost, která mu dala i dnešní jméno. Několik měsíců ho v roce 1919 obýval generál Maurice César Joseph Pellé, velitel francouzské vojenské mise, jež v novém státě – Československu pomáhala v rámci tzv. Malé dohody budovat demokratické zřízení. Z titulu své funkce byl generál Pellé postaven do čela naší armády a až do roku 1920 byl náčelníkem generálního štábu ČSA. Dokonce se v Praze i oženil s českou dívkou Maryškou. Ačkoliv zemřel již v roce 1924, jeho žena ho přežila o řadu desetiletí, takže se ještě zúčastnila slavnostního umístění pamětní desky na vstupní stěně vedle dveří do vily v roce 1995.
Po druhé světové válce se vila stala majetkem Městské části Prahy 6, byly zde byty a posléze od roku 1978 se bývalé luxusní novorenesanční sídlo změnilo v mateřskou školku. Do zásadnějších oprav se však neinvestovalo, a tak budova začala chátrat. V roce 1994 už bylo jasné, že dům, který je kulturní památkou, nelze nechat svému osudu. Praha 6 se rozhodla pustit do nákladné rekonstrukce (32 milionů korun) s cílem vilu změnit na kulturní a společenské centrum.
Projekt rekonstrukce dostala na starost architektonická kancelář CASUA a stavební povolení obdržela obec v roce 2002.
Výstavní síň
Pelléovu vilu najdeme v současnosti též pod názvem Galerie Anderle. Patří Městské části Prahy 6 a spravuje ji Obecně prospěšná společnost Pelléova vila, kterou založila Nadace výtvarníků Milady a Jiřího Anderlových. V roce 2003 se tedy dům znovu nadechl, aby se stal trvalou expozicí děl známého výtvarníka, malíře a grafika Jiřího Anderleho, ale také primárního umění Afriky – jde především o africké lidové sochařství. Vedle toho jsou v galerii pořádány výstavy mladých umělců, přednášky a svatby.