Už podle jména lze usoudit na jejich vybarvení od modrofialové po šmolkově modrou barvu v plném rozvinutí. Ojediněle mohou mít kvítky modřence i bělavé okraje nebo úplně bílé zbarvení. V každém případě však na sebe zdálky upozorní příjemnou vůní.

Protáhlé dužnaté listy nepatří právě k malebné dekoraci jarní květiny, protože v době květu začínají polehávat a z větší části usychají. Vyrážejí opět na podzim v podobě úzce čárkovitých, na konci převislých výhonů s poloobloukovitým průřezem. V té době dorůstají od 10 až do 40 cm.

ČTĚTE TAKÉ:

K rodu modřenců náleží přibližně 30 druhů z jara kvetoucích cibulovin vyskytujících se od mořských pobřeží až po subalpínské oblasti jihozápadní Asie, severní Afriky, včetně jihovýchodní a střední Evropy. Často si vybírají kamenité svahy, houštiny nebo okraje lesních porostů. S modřencem hroznatým se můžeme setkat i u nás v teplých oblastech jižní Moravy, kde je chráněn jako silně ohrožená rostlina.

Květenství

Modřenec hroznatý
info

Modřenec hroznatý

V našich zahrádkách vykvétá obvykle v dubnu a květnu. Plodem je tupě špičatá tobolka.

Pěstování

Modřence pěstujeme na výsluní v hromadných výsadbách nebo jako solitérní rostliny v mírně suchých a dobře propustných – nejlépe vápenatých půdách. Mohou to být skalky, náspy, slunné stráně, okraje záhonů, trávníků nebo vinohradů.

Počítejme ale s tím, že v plné kráse zazáří pouze na jaře, přes léto se prakticky vytratí a teprve na podzim poslouží jako zelená dekorace. Vybírejme pro ně tudíž taková místa, kde budou během letních měsíců zakryty kvetoucími rostlinami.

Na naše zimy jsou zvyklé, ale pro každý případ můžeme kořenovou část zakrýt chvojím.

Množení

Jarním výsevem do nádob umístěných ve studeném pařeništi nebo dělením dceřiných cibulek během letního období. Ty vysazujeme začátkem podzimu do hloubky 6 až 8 cm.

Modřence jsou poměrně životaschopné a mívají sklon k plevelnatění. Nedivme se proto, když je z jara objevíme na trávníku či v neobdělávaných partiích zahrady.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com