V současné době se k sekání kosou vrací stále více lidí. Jde o úžasnou psychickou relaxaci, upevnění fyzičky, kosení neprodukuje hluk a zplodiny, nepotřebuje pohonné hmoty ani prodlužovací kabely. Navíc tráva pak roste podstatně pomaleji, takže bude stačit sekat méně, pro rozkvetlou louku maximálně dvakrát ročně.
Jak vybrat
Pro začátečníky se hodí kosy spíše kratší, maximálně kolem 60 až 70 cm délky. Čepele přes 80 cm patří do rukou zkušeného sekáče a delší než metr jsou závodní. Pro ty, kdo kosu vytáhnou jednou či dvakrát za rok na pomlácení kopřiv za stodolou, budou stačit levné nástroje z hobbymarketů. Kdo chce víc, dobré nářadí koupí ve specializovaných internetových prodejnách, kde dodají i kosiště (dřevěná část) na míru podle velikosti člověka a poradí se seřízením a nastavením kosy, případně ji na přání naklepou a naostří. Také zde lze najít kusy pro leváky.
Poklad z půdy
Zajímavé však mohou být „půdní nálezy po pradědečcích“. Kosy vyráběné v Rakousku tradičně patří k nejlepším, do konce 1. světové války bylo tedy toto nářadí v rámci monarchie „místní provenience“ a vydrželo i dlouho poté. Tyto kosy jsou z měkkého kujného plechu, dobře se naklepávají, drží ostří a skvěle sekají. Ve 2. polovině minulého století se k nám kosy také dovážely. Tvrdostí byly pověstné „Rusandy“, které dokázaly přeseknout i malý stromek, dobrou reputaci měly kosy z Jugoslávie.
Správná technika
Kdo se nenaučil s kosou zacházet v rodině, z knížek moc nevyčte. V minulosti byla práce s kosou tak všudypřítomná, že nikdo nepovažoval za nutné o ní psát. Proto také dnes existuje velmi málo literatury věnované tomuto řemeslu, většinou jde o nové zahraniční publikace sepsané nadšenci. Na internetu se však najde řada solidních výukových videí. Jinak zbývá hledat na venkově pamětníky či absolvovat sekáčský kurz.
Tanec v trávě
Sekat s co nejmenší námahou a efektivně není jen otázkou správně naostřené čepele. Při koupi kosy je důležité dbát na to, aby kosiště (dřevěná část) odpovídalo velikosti uživatele. Jinak nepůjde sekat zlehka a sekáč se rychle unaví.
Během práce se při otáčení ruce natahují daleko dozadu, poloměr sečení dosahuje asi 180 stupňů. Ramena zůstávají uvolněná, táhne se celým tělem, nejde o to kosou trávu utrhnout. Sekání většinou probíhá v mírném shrbení, kdy se kosa vede trávou kývavými pohyby v oblouku s patkou u země a lehce přitahuje k tělu sekáče. S prohnutým kosištěm a adekvátní fyzickou kondicí lze sekat i ve vzpřímené poloze – urychlí to práci.
Dvě rady pro každého
Tráva se nejlépe kosí, když je ještě mokrá od rosy, obvykle se vyráží už za rozbřesku. Čas od času je během sečení potřeba kosu očistit trsem trávy a obtáhnout brouskem – to je asi nejnebezpečnější činnost při kosení vůbec, k hlubokému říznutí může dojít raz dva.
Ovšem ještě větší pozor se musí dávat při sekání srpem, kdy jedna ruka přidržuje sekané rostliny.
Za týden popíšeme, jaké příslušenství si ke kose pořídit, zaměříme se na základ údržby - naklepávání ostří plus si vysvětlíme, jak na dokonalý anglický trávník.
