Architektka Iveta Langerová a její manžel původně žili v centru Prahy. Společně navštěvovali kamarády v Hrdlořezích a lokalitu si zamilovali. Ale nedoufali, že by se jim mohlo podařit získat zde nemovitost. „Je to tady celé malé, opravdu jen pár ulic, pár domů a nové už se stavět nemohou,“ vysvětluje architektka. „Začali jsme tedy hledat jinde, ale náhoda nám nakonec přála. Vyskočilo na mě upozornění z realitky, že právě v naší vysněné lokalitě je na prodej dům. Hned jsme se tam jeli podívat a byla to láska na první pohled.“

Zdroj: VLM

Bourat, nebo zachránit?

Přízemí domu bylo obyvatelné, tak se do něj Langerovi nastěhovali a začali připravovat rekonstrukci. Přípravy trvaly rok, během něhož řešili projekt a také stavební povolení. Jeho získání komplikovala rozlehlá garáž za domem, kterou využíval předchozí majitel jako autodílnu. Tu bylo potřeba zbourat a postavit na okraji pozemku, aby zahrada získala větší prostor.

Další, dosti závažnou otázkou bylo, zda dům zbourat a postavit kompletně nový, nebo zachovat, co jde, a na to navázat? Architektka měla jasno – navrhla přestavbu, při níž se zachovaly alespoň obvodové zdi. „Kdybychom dům zbourali, určitě by to celé netrvalo tak dlouho a pravděpodobně by to vyšlo lépe i finančně, přesto jsme se rozhodli zachovat alespoň zdi. Jsem ráda, když se zachová kontinuita a v nové stavbě zůstane i část té původní. A rozhodnutí určitě nelitujeme, naopak – zdi jsou silné půl metru, což teď oceňujeme třeba kvůli bezrámovým oknům, které mají přirozeně široké parapety, takže se na nich dá pohodlně sedět,“ popisuje spokojená majitelka.

Na třetí pokus

Před zahájením stavby se Langerovi odstěhovali, aby nechali prostor stavební firmě, a předem zaplatili poměrně vysoké zálohy. Firma však brzy po začátku prací přestala dodržovat termíny a po krátké době bylo jasné, že je třeba hledat nového dodavatele. Další firma se zdála výkonnější, ale i s ní se Langerovi nakonec rozloučili a jejich dům dostavěla třetí firma. Ani ona však nedodržovala termíny stoprocentně. Majitelé ji tedy nechali dokončit stavební práce včetně obkladů, ale pak ztratili trpělivost, do nedokončeného domu se nastěhovali a zbytek prací jako vzduchotechniku, elektroinstalace nebo truhlářské práce řešili sami pomocí subdodavatelů. „Spali jsme tady tenkrát na matraci na zemi, moc pohodlné to nebylo, ale byla to výborná motivace k co nejrychlejšímu dokončení,“ vzpomíná Iveta Langerová.

Dvě úrovně zahrady

Už během stavby domu si majitelé pozvali zahradní firmu, aby jim pomohla vyprojektovat zahradu, která je vždy důležitou součástí domu, v případě Langerových to platí dvojnásob. Dům má totiž zahrady dvě. Horní, částečně užitková, je přístupná z horního podlaží a ústí na ni světlík z jídelny, a dolní, do níž se prochází prosklenou stěnou z jídelny. Ta je na pohled efektním intimním prostorem a svým způsobem vrůstá do domu, proto bylo potřeba ji pečlivě osadit vybranými rostlinami. „Zahradní architekti to mají těžké, přicházejí až na konec, kdy už jsou investoři finančně vyčerpaní, a tak na jejich služby častokrát nedojde,“ říká Iveta Langerová. „Byl to i náš případ, peníze na realizaci zahrady už nebyly, ale protože kytkám nerozumím, nechali jsme si udělat detailní prováděcí návrh, abych věděla, jak zahradu potom vlastníma rukama osázím.“

Bílá se zelenou

Interiérům v celém domě vládnou průhledy do zeleně a bílá barva. „Svět okolo nás je rušné místo, kde nás neustále zahlcují všemožné vjemy, barvy, zvuky, situace... A z toho chaotického nervózního světa přijde člověk domů, kde by měl mít klid na odpočinek. Co víc mu tedy nabídnout než čisté linie a klid v podobě umírněné barevnosti v kombinaci s přírodními materiály a zelení, která je organickou součástí domu,“ vysvětluje architektka. „Navíc je tahle barevnost výhodná v tom, že za cenu minimálních nákladů lze dělat rozličné změny: náladu v místnosti či celý její vzhled můžete snadno změnit jen volbou doplňků,“ dodává.

Sám sobě architektem

A co bylo pro Ivetu Langerovou na celém projektu nejobtížnější? „Nejtěžší bylo být architektem a zároveň klientem. Jako architekt totiž máte spoustu nápadů, z nichž si pak váš klient vybírá jen to, co mu vyhovuje a co se mu líbí. Ale já jsem chtěla ty nápady uskutečnit všechny! Nechtěla jsem se rozhodovat, a když už k tomu došlo, pořád jsem přemýšlela, jestli jsem se rozhodla dobře,“ popisuje architektka.

Na dotaz, co by dnes udělala jinak, po delším přemýšlení odpovídá, že by asi posunula světlík na střeše jídelny tak, aby lícoval se vstupem z podkroví. K tomu lze dodat jen to, že jestli by změnila jen tuto jedinou věc, je zřejmé, že se těžkého úkolu být sám sobě architektem zhostila na výbornou.

Technické údaje

  • Architekt a projektant: Iveta Langerová, IL architekti
  • Zahrada: Kvítková & Beran zahradní architekti
  • Zastavěná plocha: 157 m²
  • Užitná plocha: 221 m²
  • Fasáda: GreyWall EPS 20cm
  • Střecha: falcovaná plechová krytina
  • Okna: dřevěné rámy s lazurou a trojsklem od firmy Maskop
  • Vnitřní dveře: bezfalcové se skrytou zárubní od Sapeli
  • Podlahy: dřevěné, třívrstvé lepené
  • Vytápění: podlahové teplovodní, plynový kondenzační kotel

AUTORKA: Ing. arch. Iveta Langerová: IL architekti. Milovnice čistého designu a netradičních řešení, které pro ni fungují jako výzva, vystudovala ČVUT v Praze, a než založila vlastní ateliér, několik let sbírala zkušenosti při práci s předními světovými architekty v Londýně a v Praze. Současnou specializací ateliéru jsou bytové a rodinné domy a interiérový design. O své práci Iveta Langerová říká: „Pomáhám lidem vytvářet jednoduché, chytré, perfektně fungující prostředí, ve kterém se budou dobře cítit. Metodiku práce volím podle možností a požadavků zadavatele. Každé zadání je radost a s velkou chutí se do něj pouštím.“ www.ilarchitekti.cz

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům & Zahrada č. 8/2023.

Zdroj: Dům & Zahrada, www.ilarchitekti.cz