Je noční můrou každého architekta a stavebního inženýra, když každé město má svoje vlastní stavební předpisy. Vyběhat razítka a povolení je tak už dost složité, natož měnit projekt podle toho, jak si která obec vymyslí své vlastní podmínky. Jedno zastřešující stanovisko úřadu je pro stavebníka lepší než deset dílčích. Stejně tak je pro ty, kdo žádají o povolení stavby, ale i pro ty, kdo stavbu povolují, efektivnější řídit se jedněmi stavebně-technickými předpisy.
Ty definují základní rámec toho, jak mají stavby na území České republiky fungovat. Právě o sjednocení tohoto pro stavebníky i projektanty zásadního právního předpisu usiluje v rámci novely nového stavebního zákona Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Jeden předpis s možností úpravy
Inženýři vycházejí ze dvou jednoduchých a ověřených faktů: více technických předpisů znamená větší chaos a nepřímo prodlužování nejen povolovacího procesu, ale i samotné projektové přípravy. Zároveň lze jen stěží zpochybnit fakt, že právní prostředí, fyzikální parametry a biologické potřeby člověka jsou v celé republice stejné. Všude musí být splněny základní požadavky na stavby, a to současně.
Z pohledu bezpečnosti není možné, aby například maximální sklon nájezdových ramp do podzemních garáží či výška schodišťových stupňů byly řešeny v každém městě jinak.
„To, co soustavně prosazujeme, není centralizace, ale zjednodušení a transparentnost. Proto předpisy pracují s koeficienty, které samosprávy mohou využívat podle lokálních či regionálních potřeb a podmínek, týkajících se třeba počtu parkovacích stání či míry proslunění bytů. Zároveň městům a obcím zůstává pravomoc rozhodovat o tom, kde a jaká stavba vyroste. Inženýrské komoře jde primárně o ochranu veřejného zájmu i kýžené zrychlení povolování staveb,“ vysvětluje její předseda Ing. Robert Špalek.
ČKAIT je zároveň přesvědčena, že garantem jednotného výkladu a metodiky stavebně-technických předpisů, jimiž by se měly řídit stavební úřady, musí být jen Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR). Nikoliv každé statutární město, které si schválí vlastní stavebně-technický předpis.
Jinak v Praze, jinak v Harrachově
Princip adaptace jednotných stavebně-technických předpisů pro jednotlivé obce lze ilustrovat na příkladu střech. Výpočty namáhání nosných konstrukcí staveb se řídí evropskými technickými normami (Eurokódy), ale pro každou stavbu je možné uplatnit koeficienty závislé na množství dešťových nebo sněhových srážek odpovídajícím místním klimatickým podmínkám. „Tím pádem je odlišný koeficient v Brně a jiný v Peci pod Sněžkou. Stejně tak může platit pro jednotlivá města a jejich části jiný koeficient v případě výpočtu minimálního počtu prosluněných bytů nebo dopravy v klidu. Samozřejmě si samosprávy budou muset odůvodnit odlišný postup,“ říká Ing. Jan Klečka člen Technické komise ČKAIT, jenž se technickými normami dlouhodobě zabývá.
ČKAIT svým návrhem na úpravu novely nového stavebního zákona sleduje urychlení povolovacího řízení, a to při zachování kvality staveb a ochrany veřejného zájmu. Komora nechce určovat podmínky výstavby pro každé město či obce – jde jí výhradně o jednotnost metodiky a postupů, jimiž se v zájmu stavebníků musejí řídit projektanti, stavbyvedoucí nebo vykonavatelé technických dozorů stavebníka. A obecně všechny autorizované osoby.
„Jsme toho názoru, že zrychlení povolovacích procesů není bez sjednocení předpisů možné, respektive udržitelné. Je velmi reálné, že pokud bude stavebně-technické předpisy vydávat každé krajské město, může dojít k tomu, že některé technické normy budou závazné jen v některých obcích. A to může být předmětem sporů,“ soudí Ing. Špalek, podle kterého už podobný problém nastal v Praze.
Zatímco celostátně platné stavebně-technické předpisy (vyhláška č. 268/2009 Sb.) definují požadavky na sjezdovou rampu do hromadných garáží odkazem na příslušnou normu, Pražské stavební předpisy (PSP) tento problém řeší odlišně a technická norma není v Praze závazná. Sjezd do podzemních garáží v hlavním městě tedy může být teoreticky i méně bezpečný i méně pohodlný než mimo něj.