Zívají lidé staří, mladí a dokonce i miminka či embrya. Sportovci nebo umělci před výkonem. Rovněž zvířata včetně lvů stejně jako akvarijních rybiček. Co všechno může zívání prozradit?
Zatímco u dospělých lidí nevnímáme zívání zrovna pozitivně, zvířata bez ohledu na věk či váhu vás vždycky pobaví:
Nechápeme proč. Ale zíváme
Od nepaměti se zívání spojuje s ospalostí a nudou. Jsou známé případy tzv. patologického zívání, kdy člověk zkrátka nedokáže přestat. Může být projevem únavy, nervozity, stresu, úzkosti, ale také ho provází slastný pocit spojený s protažením končetin. Zívání je společným znakem obratlovců, takže zívají ptáci, plazi i rybičky v akváriu. Přestože jde o rozšířený fenomén, moderní neurověda stále hledá jeho pravou podstatu.
Co se děje v těle
Zesnulý americký neurovědec Robert Provine, který se mechanismem a významem zívání dlouhá léta zabýval, napsal: „Při zívání si protahujete obličejové svaly, zakláníte hlavu, přivíráte či zcela zavíráte oči, slzíte, otevíráte Eustachovu trubici středního ucha a provádíte mnoho dalších kardiovaskulárních, nervosvalových a dýchacích úkonů.“
Může jít o ochlazení mozku...
Podle našeho významného neurofyziologa prof. RNDr. Františka Vyskočila, DrSc., se základní fyziologický význam zívání snaží vysvětlit dvě soupeřící hypotézy. „Podle první jde o způsob, jak rychleji ochladit krev a bránit přehřátí mozku, druhá navrhuje, že slouží ke zvýšení okysličení krve a mozkových struktur,“ říká.
Na základě tvrzení Andrewa Gallupa, profesora psychologie na State University v New Yorku, může zívání pomoci udržet mozek na optimální teplotě. Což je důležité, protože horko nesnáší. „Horká hlava může mít za následek mnoho negativ – od pomalejší reakční doby až po špatný výkon paměti,“ míní odborník. „Při zívání rozevřené čelisti zvyšují cirkulaci v lebce, a účinně se tak snižuje teplota krve v mozku. Hluboký nádech při zívnutí přináší velký proud vzduchu do nosních a ústních dutin a ten pak ochlazuje lebeční tepny.“
… nebo o zvýšené okysličování mozku
Druhá hypotéza o okysličování mozku uvádí, že zívání pravděpodobně podporuje krátkodobé sycení mozku kyslíkem. Nizozemští vědci Ch. J. Doelman a J. A. Rijken loni nastínili mechanismus, jak k tomu dochází: uvolňuje se zřejmě reflexně stah hladkých svalů průdušnic a průdušek. Při zívnutí se rozšiřuje jejich průměr, což po nějakou dobu zajistí lepší dodávku kyslíku.
Jaký je názor neurofyziologa Františka Vyskočila? „Četnost zívání se sice příliš neměnila u osob dýchajících buď hodně CO2, nebo hodně O2, nicméně hypotéza o okysličení mozku má přesto nepřímou podporu v některých jiných pozorováních. Je známo, že nedokrevnost mozkového kmene při mozkové ischemii (nedostatku okysličené krve) zívání zvyšuje. To lze vysvětlovat jako vliv na životně důležité reflexy v tzv. retikulární formaci mozkového kmene. Pozorný lékař tak může zabránit nečekanému infarktu nebo nádoru v této oblasti, když u častého zívání pojme včas podezření na nedokrevnost a provede další vyšetření. Nedávno byl například popsán případ devatenáctileté dívky s nutkavým zíváním, u níž byl nalezen mozkový tumor utlačující oblast mezi zadním a středním mozkem, kde jsou centra bdělosti."
Empatie, sympatie, erotika
Z jiného pohledu zkoumá zívání nizozemský výzkumník Wolter Seuntjens, v jedné své práci hledal spojení mezi zíváním a erotikou. „Zkuste jeden trik. Jste na párty v místnosti plné lidí. Pokradmu zívejte a dívejte se na přítomné ve vašem okolí. Ten, kdo se od vás nechá zívnutím nakazit, je váš vědomý pozorovatel a projevuje o vás zájem.“
Že je zívání značně „nakažlivé“, je všeobecně známý fakt. A nemusíte být jeho přímými svědky. Abyste se „rozzívali“, stačí slyšet typicky „zívací“ zvuk. Což potvrdily teorie o nakažlivém zívání mezi nevidomými. Ale třeba i o něm číst nebo jen přemýšlet. Má se však za to, že náchylnost k tomuto „opakovacímu“ jevu souvisí především s empatickými schopnostmi. Mnoho studií prokázalo, že nakažlivost zívání je přímo úměrná sympatiím, které k zívajícímu člověku chováte. Čím větší sympatie, tím spíš budete po něm zívat.
U lidí stejně jako u zvířat
„Víme, že zívání je nakažlivé nejen u člověka, ale i u primátů a zřejmě rovněž u psů,“ říká profesor František Vyskočil. „Psychologicky vzato je projevem vcítění, empatie, která nám při dnešním uspěchaném způsobu života pohříchu často chybí. Při zívání, ale i při pořádném protažení jsou v mozku aktivována citová centra, např. amygdala nebo locus coeruleus („namodralá“ oblast mozkového kmene udržující nebo vypínající stav bdělosti – pozn. red.) a nucleus paraventricularis (hypotalamické jádro v mezimozku, u třetí mozkové komory, kde se tvoří hormon příjemných dotyků oxytocin – pozn. red.),“ vysvětluje.
Varuje proti nebezpečí
Existuje i možnost, že jde o instinktivní signál mezi členy společnosti, aby zůstali ve střehu. Stejný mechanismus byl ostatně ověřen u zvířat. V nedávné studii vědci zkoumali nakažlivé zívání u divokých lvů v jižní Africe. Poté, co byli „infikováni“ zíváním ostatní, měli králové zvířat tendenci koordinovat s nimi i své pohyby a další činnost.
Zvířatům však zívání v některých případech slouží i jako varovný signál. Paviáni zívají při zastrašování nepřátel. Rybičky bojovnice siamské, u nás známé spíš jako betta bojovnice, jsou mistryně v empatickém zívání, pokud spatří zívajícího jedince stejného druhu. Ale také často zívají během útoku na někoho jiného. U morčat je podle některých odborníků projevem dominance nebo hněvu. Některé druhy tučňáků mají zívání jako součást namlouvacího rituálu a hadi si tímto způsobem rovnají čelisti po jídle.
Zdroj: časopis Květy, Utrecht University
