Když zaměstnanec končí v práci, často řeší hlavně poslední výplatu, dovolenou nebo nové zaměstnání. Na odstupné se přitom zapomíná. Přitom může jít o částku ve výši několika měsíčních platů, která mu pomůže překlenout období bez práce. Problém je, že mnoho lidí přesně neví, kdy na odstupné mají nárok a kdy už ne.
Nárok na odstupné nevzniká při každém odchodu z práce
První velký omyl je poměrně rozšířený. Lidé si myslí, že odstupné dostanou vždy, když pracovní poměr skončí. Tak to ale nefunguje. Zákoník práce říká jasně. Odstupné náleží hlavně tehdy, když zaměstnanec odchází z důvodů na straně zaměstnavatele. Typicky jde o situace, kdy firma ruší pracovní místo, stěhuje provoz nebo se zaměstnanec stane nadbytečným.
Naopak pokud zaměstnanec podá výpověď sám, zákonné odstupné většinou nevzniká. Stejně tak ho nelze automaticky čekat při skončení smlouvy na dobu určitou.
Odstupné může vzniknout i při dohodě
Další častý mýtus říká, že dohoda o ukončení pracovního poměru znamená automaticky konec bez odstupného. Ve skutečnosti to tak být nemusí. Pokud se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou na ukončení pracovního poměru a v dohodě je uveden stejný důvod, který by jinak zakládal výpověď ze strany zaměstnavatele, nárok na odstupné vzniká.
Jinými slovy, papír podepsaný jako dohoda ještě neznamená, že se zaměstnanec vzdává svých práv. Rozhodující je důvod, který je v dokumentu napsaný.
Zkrácený úvazek není překážkou
Někteří zaměstnanci pracující na částečný úvazek se domnívají, že odstupné dostávají jen lidé na plný úvazek. Ani to není pravda. Nárok vzniká i při zkrácené pracovní době. Rozdíl je pouze ve výši částky. Odstupné se totiž počítá z průměrného výdělku zaměstnance. Pokud je tedy mzda nižší kvůli kratší pracovní době, bude nižší i samotné odstupné. Princip ale zůstává stejný.
Dohody o práci odstupné nezakládají
Úplně jiná situace je u brigád a krátkodobých pracovních vztahů. Zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti zákonný nárok na odstupné nemají. Zaměstnavatel jim sice může vyplatit nějakou odměnu při ukončení spolupráce, ale jde čistě o dobrovolné rozhodnutí firmy. Zákon takovou povinnost nestanovuje.
Výše odstupného není vždy stejná
Další častá představa je, že odstupné má pevně danou výši. Ve skutečnosti závisí na dvou hlavních faktorech. Na délce pracovního poměru a na výši průměrného výdělku.
Pokud zaměstnanec pracoval ve firmě méně než rok, minimální odstupné odpovídá jednomu průměrnému měsíčnímu výdělku. Při zaměstnání delším než jeden rok se částka zvyšuje na dvojnásobek. A pokud pracovní poměr trval alespoň dva roky, zákon počítá s minimálně trojnásobkem průměrné mzdy. V některých situacích může být odstupné ještě vyšší. Třeba pokud to stanoví kolektivní smlouva nebo interní pravidla firmy.
Odstupné se nedaní úplně stejně jako mzda
Mnoho lidí překvapí i způsob zdanění. Z odstupného se neplatí sociální ani zdravotní pojištění. Na rozdíl od běžné mzdy se tedy z této částky tyto odvody nestrhávají. Daň z příjmu ale zaměstnanec zaplatit musí. Z pohledu výplaty tak odstupné většinou vychází o něco výhodněji než běžná mzda.
Odstupné nemění výpovědní dobu
Další rozšířený omyl říká, že odstupné nahrazuje výpovědní dobu. Ve skutečnosti jde o dvě různé věci. Standardní výpovědní doba podle zákoníku práce činí dva měsíce a běží nezávisle na odstupném. Zaměstnanec tedy může nejprve odpracovat výpovědní dobu a teprve po skončení pracovního poměru dostane odstupné.
Odstupné neblokuje podporu v nezaměstnanosti
Spousta lidí se bojí, že kvůli odstupnému nedostanou podporu na úřadu práce. Dříve se výplata podpory skutečně posouvala, dnes je situace jiná. Podporu v nezaměstnanosti lze pobírat hned od začátku evidence na úřadu práce, pokud člověk splní zákonné podmínky. Odstupné tedy samo o sobě nárok na podporu neodkládá ani nesnižuje.
Odstupné nemá vliv na důchod
Někteří zaměstnanci si myslí, že vysoké odstupné zlepší jejich budoucí důchod. To ale bohužel neplatí. Výše starobního důchodu se totiž počítá jen z příjmů, ze kterých se odvádí sociální pojištění. Odstupné mezi tyto příjmy nepatří, protože se z něj sociální odvody neplatí.
Odstupné neznamená automaticky daňové přiznání
Občas se objevuje také tvrzení, že kdo dostane odstupné, musí automaticky podávat daňové přiznání. Ani to není pravda. Povinnost podat přiznání závisí na celkové daňové situaci člověka. Pokud zaměstnanec splňuje běžné podmínky, může stále požádat zaměstnavatele o roční zúčtování daně, stejně jako v jiných letech.
