Stručný souhrn z článku:
- Bílkova pražská vila, výjimečná svou velikostí a uměleckým designem, kontrastuje s jeho chýnovským obydlím.
- Navzdory kontroverzím, Bílek je uznávaný sochař a grafik, jeho pražský dům odráží jeho duši a kreativitu.
- Vila sloužila jak pro tvorbu, tak rodinný život, s unikátním interiérem a půdorysem; dnes je v ní stálá expozice.
Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.
Při vycházce na Pražský hrad od letohrádku královny Anny, přesněji od Chotkových sadů, se vyplatí zastávka na opačné straně ulice. Bílkova vila je sice ohromující co do velikosti, ale za velkými stromy ji neznalý člověk dokáže přehlédnout.
Skrytá genialita
Loni v listopadu jsme si připomněli 150 let od narození umělce, který je dost možná největším sochařem 20. století, nicméně jeho tvorba a životní názory dodnes vyvolávají kontroverze. Osobnost představitele symbolismu a secese není totiž snadno čitelná. V zahraničí je to jinak, dodnes je uznávaný pro svá díla a nikdo neřeší jeho náboženské přesvědčení ani složité vnitřní pochody, které mu mnohdy komplikovaly život.
Vlastní dílo
Sochař a také výborný grafik a ilustrátor si svůj pražský dům navrhl sám, stejně jako ten v Chýnově. Obě stavby spojují režné cihly typické pro anglickou architekturu, ale jinak se výrazně liší. Chýnovský objekt je venkovské stavení, kdežto pražská vila připomíná spíše palác.
Bílek si v něm navrhl ateliér přes dvě patra zabírající dobře polovinu objektu. Aby mohl tvořit a také aby získal prostor pro důstojné uskladnění svých mnohdy prostorově výrazných děl, která označoval jako modlitby. Stavba domu probíhala zejména v letech 1910 až 1911.
Výjimečné pojetí
Dům reflektuje umělcovu duši, i když během stavby narážela na světské limity, třeba na stavební úřad. Původně měl evokovat starověkou ruinu či zborcený chrám, ale z toho musel Bílek slevit.
Stávající půlkruhový půdorys se často připodobňuje ke stopě, kterou zanechá kosa v obilném lánu. V kontrastu k němu pak působí masivní sloupy odlévané z betonu, které znázorňují snopy obilí – nejsou-li nosné, záměrně vypadají nedotaženě. Objekt z kamene a režných cihel má plochou střechu, což bylo na svou dobu naprosto výjimečné (patrně šlo o první takový dům v Praze).
Pro tvorbu i rodinný život
Interiér se podřídil velkorysému Bílkovu ateliéru, do něhož vede řada okének, aby ho při práci mohly pozorovat třeba i jeho děti ze svého pokoje. V přízemí se nacházela vstupní hala, kuchyň či jídelna, o patro výše pokoje rodičů a dětí (nebyly oddělené) a zázemí pro hosty.
Zajímavé je, že František Bílek navrhoval jak vilu, tak interiér včetně nábytku, a dokonce i detaily, jako jsou například kovové kliky ke dveřím (můžete si sáhnout na berušku nebo otevřít klikou ve tvaru ptáka) nebo svítidla v jídelně, do nichž se podobně jako na jiných prvcích výrazně propisuje autorovo napojení na přírodu. Dodnes se dochovala jen menší část originálního vybavení interiéru, ale buďme za něj rádi, původní horkovzdušné vytápění takové štěstí nemělo.
Co je tu dnes
Více vám poví osobní zážitek, návštěvu této jedinečné stavby, kde ani jedna místnost nemá pravidelný pravoúhlý půdorys, byste si neměli nechat ujít. Je stejně fascinující jako život a tvorba Františka Bílka, kterou vám představí stálá expozice.
Příště: Jurkovičova vila
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 4/2023.
Zdroj: Dům&Zahrada
