Exotická kráska přicestovala do Evropy přibližně v polovině 19. století z pěkné dálky, rodnou hroudu má v Asii, pochází totiž ze střední Číny, z Japonska a z Korey. Přesto není žádná citlivka, ostatně posuďte sami.
Nejdříve vůně, potom květy
Možná jste ji už někde viděli, ale dříve než květy patrně ucítíte výraznou vůni. Má připomínat čokoládu, nebo se to aspoň traduje. Dost možná odsud pramení její přezdívka čokoládové víno. Květy zdobí akébii na jaře a nejsou zrovna obří, nicméně je jich dost na to, aby vám dělaly radost. Spíš než velikostí zaujmou tvarem. Vrůstají v hroznech, mají tmavě červenou, vínovou až vínovohnědou barvu a skládají se z tří prohnutých okvětních plátků, samičí květy jsou větší než samčí.
Opadavá? Někdy ano, někdy ne
Akébie patří mezi jednodomé rostliny, ale pokud budete pěstovat více než dvě liány, květy se mezi sebou navzájem opylují a pak se můžete zhruba v září těšit na jedlé plody.
Baví také její dlanité, pětičetné listy podélně oválného tvaru, které v oblastech s mírnými zimami opadají jen částečně, a někdy dokonce vůbec ne. Ale spoléhat se na to nelze, v chladnějších oblastech listy samozřejmě opadají.
Snaživá liána slibuje solidní roční přírůstky asi do 2 metrů ročně, celkem by měla dorůst zhruba do 10 metrů (v její domovině je to samozřejmě více).
Bonusy pro vás
1. Určitě zaujme květy.
2. Díky listům nabídne přirozený stín třeba na pergole.
3. Dokáže pokrýt nepříliš pěkné kouty zahrad, ke zdárnému vývoji potřebuje oporu (kdyby ji neměla, stane se z ní plazivá rostlina). Hezky vypadá také kolem plotů.
4. Její plody jsou zdravé, ostatně to platí i o dalších částech jako listy nebo kořeny. Akébii také využívá tradiční čínská medicína, například při potížích s horními cestami dýchacími, k detoxikaci organismu, rovněž sází na její protizánětlivé a jiné účinky.
5. Pěstovat ji je radost už proto, že od vás nechce mnoho péče, je to zkrátka skromná popínavka.
Slunce, nebo stín?
Akébii se bude dařit na slunci i tam, kde je polostín. Není vybíravá ani na pH zeminy, dospělejší rostliny zvládnou vlhčí i sušší zeminy. Nicméně mladé rostliny je třeba více zalévat a v zimě chránit před namrznutím.
A když dodáme, že pravidelný řez nepotřebuje (přesto je vhodné hlídat směr růstu, roste bujně), na choroby ani škůdce netrpí a ještě je mrazuvzdorná, kdo by odolal?
Zdroj: Sazenicka.cz, Muzeumricany.cz
