Chalupu stojící na kraji města Příbor dostal majitel od rodičů. Bydlí totiž nedaleko a s rodinou původních vlastníků se znali, takže když se naskytla situace, dům od nich koupili. Protože se původní vlastníci jmenovali Vaňkovi a v rodině se tradovalo, že tatínek byl v Rusku jako legionář, tedy vážený člověk, přezdívají současní majitelé chalupě Vaňkovka.

Vaňkovka vyrostla někdy koncem 19. století jako nevelké stavení se stodolou a navazujícím asi hektarem pozemků, na nichž se hospodařilo a které s domem tvoří kompaktní celek. Půda v okolí nepatří k nejúrodnějším, obsahuje dost jílu, takže se z ní aspoň vyráběly nepálené cihly, z nichž bylo skromné stavení záhumenkářů postaveno.

„Jednak to nemáme daleko od domova a práce, navíc i když jsme na kraji města, už je tu klid a místo s pozemky končícími lesem se nám líbilo,“ popisuje majitel, proč se pustil do rekonstrukce objektu sloužícího k rekreaci a ve volných chvílích i k pronájmu. „V části byla krásná zahrada – tu udržujeme, na dalším pozemku jsme vysadili nový sad. Stodolu sice nebylo možné zachránit, ale zase se nám bez ní otevřel výhled do kraje,“ doplňuje.

Chvála jednoduchosti

Ačkoli majitel stavařinu ani architekturu nevystudoval, nemovitosti jsou jeho koníčkem, zrekonstruoval už deset domů, takže má nejen zkušenosti i ověřené spolupracovníky a dodavatele, ale spoustu prací dokáže udělat vlastnoručně.

„Mám rád lidovou architekturu a jednoduchost, s jakou se stavělo dříve. Mnohé aspekty současného stavitelství mi přijdou zbytečně komplikované, takže jsem se snažil Vaňkovku přivést do stavu, aby vypadala jako v době vzniku. Pochopitelně některé dnešní technologie mi pomohly, aby se v domě pohodlněji bydlelo, aby lépe izoloval a nebyl vlhký, ale třeba velká okna do zahrady nepotřebuji, protože když se z ní večer vrátím, jsem tak utahaný, že mi stačí sednout si se skleničkou vína a koukat na oheň.“

Vizuálně tak vše zůstalo jako dřív. Repliky malých kastlových oken odpovídají měřítku budovy, sklon střechy kopíruje tu původní, parapety i portál zůstaly kamenné a fasáda má šambrány. „Když jsme nahodili fasádu, dům vypadal hrozně velký, vyloženě čněl nad terénem. Až když jsme na úrovni patra udělali štukový lem, vizuálně si sedl a zapadl lépe do přírodního okolí,“ pochvaluje si majitel trik odkoukaný z nedalekých chalup.

Majiteli nevadí ani to, že Vaňkovka není v rovině. „Jak se stavělo na nerovném terénu, část domu leží níž, takže uvnitř jsou dva schody a zbytek chalupy je trochu výš.“

Postaru, ale pohodlně

Ačkoli chalupa uvnitř nehýří prostorem, majitelům to stačí. V přízemí je velká obytná místnost s kuchyní a jídelním stolem, jejíž dominantu tvoří kachlová kamna. Ta k chalupě pocitově patří. Nicméně jelikož musela být postavena nově, kombinují všechno, co je uživatelsky příjemné.

Do vyšší části je vsazena krbová vložka. Jednak topí a ohřívá dvě trouby, ale zároveň poskytuje výhled na plápolající oheň, což zpříjemňuje večery. Vlevo kachlová kamna přecházejí do místa na vaření tvořeného dvěma plochami v jedné nerezové desce. Blíže kamnům je klasická plotna s kamínky na dřevo a vedle už bez spodních dvířek leží sklokeramická varná deska.

Oba typy přípravy pokrmů mají své výhody, takže se majitelé podle okolností mohou rozhodnout, který zvolit. Nad varným místem visí digestoř skrytá v měděném kastlíku připomínajícím historický kouřovod. Na zemi leží přirozeně nerovná kamenná dlažba a zbytek místnosti vyplňuje dřevěný nábytek.

Nebát se zeptat

Do přízemí chalupy se ještě vešla ložnice majitelů, koupelna a technická místnost. V podkroví vznikla vestavba, protože původně fungovalo jen jako nezateplená půda. Nový prostor pod střechou se majitelé rozhodli nedělit a nechat jej otevřený. Nejvíce ho využívají děti, které zde mají nejen připravené spaní, ale i dost místa pro hry.

„Myslím si, že k tomu dát dohromady staré venkovské stavení stačí mozek a selský rozum. Dříve lidé měli cit a taky neměli tolik peněz, tak využívali jen místní materiál a řemeslníky. Sice nešlo o architektonické skvosty, ale domy tvořily dohromady harmonický celek, který dnes obdivujeme třeba v Toskánsku,“ popisuje majitel. „Navíc když si něčím nejsem jistý, tak se zeptám. Nejdříve se radím s manželkou, která je výborným oponentem.“

Základní údaje o projektu

  • Zastavěná plocha: 140 m2
  • Užitná plocha: 120 m2
  • Fasáda: štuk, omítka
  • Střecha: keramické tašky
  • Izolace: nadkrokevní
  • Okna: dřevěná
  • Vnitřní dveře: dřevěné
  • Podlahy: kamenná dlažba, dub
  • Vytápění: vnitřní ohniště

Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 11/2024.

Související články