V roce 2009 jste navrhla kování Mimolimit. Klika s unikátně vloženým dřevem v rukojeti dostala jméno po vašem studiu a dodnes otevírá a zavírá dveře ve 33 zemích světa. Následovala dvě nová kování navržená opět ve spolupráci s českou manufakturou M&T. Těší vás to?
První kliku jsem navrhovala cíleně pro konkrétní budovu. Samozřejmě mám radost, že je úspěšná a stala se nadčasovou. Ke vzniku kliky Iconic přispěl náš projekt rekonstrukce historického paláce v Praze na Malé Straně. Objekt s desítkami dveří a klik z různých období včetně renesance potřeboval nový produkt v nadčasovém tvaru napříč staletími i s verzí panikového kování. Tvar druhé pojmenované Era vznikal zcela odlišně – pomocí počítačových programů, což jasně definuje dobu vzniku designu.
Je malá klika podstatná i pro velký interiér?
Kliky vnímám jako šperk. Navrhnout dobré funkční kování je poměrně náročné. Na druhou stranu, máte-li určité znalosti, podle kliky určíte, ze kterého století dveře pocházejí. Případně období, kdy byly renovované, zámky totiž v sobě nesou dobovost.
Šperk je jednou z disciplín, jíž se kromě architektury a designu stále věnujete. Cítíte se být víc architektkou, designérkou, nebo šperkařkou…?
Já to v sobě nedělím. Jsem architektka, která umí designovat, a za ty roky je to už můj rukopis. Dvacet let také vytváříme designy do námi navrhovaných interiérů, v současnosti jde o obrovskou řadu různých předmětů.
Investoři mají zřejmě jiný důvod, než když na trhu chyběl nábytek a architekti jej museli do budov sami navrhovat…
Díky vlastní knihovně produktů nemusíme chodit kupovat skříně, dveře, kliky ani kryty na topení. Spolupracujeme i s výborným českým výrobcem světel – firmou EZR. Nenavrhujeme jen čalouněný nábytek, protože jeho vývoj a zkoušení zabere hodně času.
Který prvek je pro interiér nejpodstatnější?
Jednoznačně světlo, to je velké téma! I ze studených barev nebo z méně příjemných materiálů dokáže vykouzlit atmosféru.
To je důvod, proč si sama navrhujete osvětlení?
Buď uděláte design svítidla, nebo vymýšlíte, jak svítidlo či interiér budou svítit – tomu se věnujeme ve studiu. Uvnitř svítidel jsou různé optiky vytvářející široké, či naopak zcela úzké světlo. Těmito nástroji vytvoříte atmosféru. Rádi pracujeme se světlem jako s veličinou. Dokážeme jím „vytáhnout“ i těžkou skříň z tmavého rohu, aby v prostoru působila lehčím dojmem. Podsvěcujeme kameny, umyvadla i mnoho dalších prvků. Důležité je, jakou chcete mít v interiéru světelnou náladu, nejen pověsit drahý světelný objekt. Tím ale nechci jeho roli zlehčovat.
Absolvovala jste pražskou SUPŠ, obor konstrukce a tvorba nábytku. Ovlivnilo vás praktičtější zaměření?
Měla jsem štěstí, že nás od prvního ročníku vedl architekt a designér Miloš Beran. A pak ještě jednou, když se rozhodl s námi pracovat v Mimolimit. Zůstal dvacet let. Jeho přístup nás všechny ovlivnil.
Náhod, které nasměrovaly vaši kariéru, bylo ale víc…
Byla jsem přesvědčená, že budu pokračovat na UMPRUM. Vybrala jsem si obor ilustrace, toužila jsem totiž ilustrovat knížky. Před maturitou jsem se šla podívat na přednášku Bořka Šípka, a ta všechno změnila. Ilustraci vystřídaly architektura a design, dostala jsem se k němu do ateliéru. On nám ukázal, nejen jak se věci dělají, ale i jak se komunikují, což je důležité.
Díky tomu, že jste se chtěla věnovat ilustraci, máte schopnost přenést myšlenku na papír. Pomáhá vám to ve vaší profesi?
Je výhodné, když umíte kreslit. Klientovi můžete nakreslit, co potřebujete. Je to lepší než s ním sedět u počítače.
Moderním technologiím se zjevně nebráníte. Ostatně s pomocí 3D tisku vytváříte například vázy.
Využíváme to, co je přínosné. Je fajn, když program rychle spočítá schodiště mezi stropními deskami nebo výplň zábradlí s kroucenými příčlemi. Tvarované věci se na počítači dělají snáz.
Do již zmiňované kliky jste vložila dřevo. Často používáte masivní materiál v jeho autentické podobě. Je vám nejbližší?
V jednom interiéru se pokaždé potkává víc materiálů. Mě především baví zabývat se tím, co zvládnou, jak se dají opracovávat, jak přirozeně stárnou. Čím víc o materiálech víte, tím lépe je umíte použít.
… a jít i na hranu jejich možností?
Třeba i na hranu. Hlavně když víte, proč na ni jdete. U nás je mimochodem spousta nadšenců věnujících se dřevu, mám také kameníky, kteří mě upozorňují na novinky. Pro zakázky si necháváme míchat speciální kovopatiny, jež v projektech dále používáme.
Ve studiu máte vzorkovnu materiálů, osobně jezdíte vybírat kámen do kamenolomů. Uvědomují si klienti, že jim nabízíte nadstandard?
U nás je to standard! Máme krásné fotky, investoři často jezdí se mnou. V kamenolomu se totiž naučíte spoustu věcí. Nevidíte jen kámen nakrájený na desky jako salám. Zjistíte, jak stárnul, jak vypadá ve velké hmotě, najdete tam odřezky.
Máte návod, jak i po letech přivolat inspiraci?
Projektujeme rezidenční bydlení, nyní hlavně rekonstrukce historických budov s moderními dostavbami. V takovém případě je inspirací sám objekt i proces objevování, kdy vidíme, jak některé věci řešili naši předkové.
Což vás nutí se ponořit do archivů?
Informace z archivů skládají příběh. Mám tým, který mi pomáhá objekt přečíst. Různé vrstvy bývají na první pohled skryté. Sonda třeba ukáže, kde bývaly dveře. Herec se učí roli, já číst objekt. Pokud znám dům nazpaměť, můžu jej začít přestavovat.
Máte pocit, že se u nás za poslední roky vylepšil vkus – lépe vypadají interiéry, nové domy i rekonstrukce?
Vylepšil, je to vidět všude okolo. Jsem přesvědčená, že i díky médiím. Vkus se posouvá k lepšímu díky dostupnosti určitých opakujících se informací, pomáhají v tom i nové technologie. (Článek byl redakčně krácen, celé znění najdete v novém vydání časopisu.)
Chcete si přečíst další otázky a odpovědi tohoto zajímavého rozhovoru?
- Jak vypadá ideální klient a ideální spolupráce
- Doba práce na různých projektech
- Studio Mimolimit
- Přehled zajímavých projektů
To vše a mnoho dalších informací a produktů najdete v květnovém čísle časopisu DŮM&ZAHRADA, které vychází 17. dubna 2025.
