Stručný souhrn z článku
- Rodina se přestěhovala z Prahy na venkov a postavila si dům podle vlastních představ.
- Výběr lokality a pozemku byl pečlivý, stejně jako spolupráce s architektem Richardem Růžičkou.
- Na stavbě se pohybovala více než desítka firem, jeden hlavní dodavatel a spousta subdodavatelů. Jejich koordinaci si nakonec vzali na starost sami majitelé.
Tento souhrn byl vytvořen pomocí AI a je kontrolován redakcí.
Původně manželé bydleli v Praze, ale jak se blížila školní docházka jejich dětí, začali přemýšlet o stěhování na venkov. Volba nakonec padla na obec nedaleko Říčan u Prahy. Lokalita splňovala všechny podmínky: uprostřed zeleně a zároveň přiměřeně blízko hlavnímu městu s rychlou, častou a spolehlivou vlakovou dopravou.
Žádný z tehdy nabízených pozemků manžele neoslovil, ale zaujalo je místo nedaleko lesíka, které však nebylo na prodej. Zašli tedy do místní hospody, našli majitele vysněné parcely a přesvědčili ho, aby jim mírně svažitý pozemek s výhledem do zeleně prodal.
Nezastavěný pozemek vznikl dělením většího celku a nacházel se v nově vznikající části obce. Byl výhodný v tom, že měl jen jednoho přímého souseda. Z druhé strany se nacházela obecní parcela určená pro cestu, z další strany byl nezastavitelný pozemek. Co se týká vzhledu, okolní stavby byly velmi různorodé. Nebyly tu stanovené žádné přísnější regulativy na zástavbu, které by území nějakým smysluplným způsobem usměrňovaly. Úkolem pro architekta tak bylo postavit budovu, která nebude extravagantní a bude přiměřeným způsobem zapadat do okolní stávající a předpokládané nové zástavby.
Kamarádi ze školy
Volba architekta byla jasná, projekt dostal na starost Richard Růžička z ateliéru Kompozitura, majitelčin spolužák ze základní školy. „Vždycky jsme si dělali legraci, že mi jednou nakreslí dům, a nakonec to tak opravdu dopadlo,“ vzpomíná majitelka a dodává: „Ale nebyli jsme úplně snadní klienti. Mám totiž o věcech velmi přesné představy a trvám na nich, tak jsme společně hledali řešení, které bude technicky odpovídat architektonickým nárokům a funkčně a esteticky vyhovovat nám. Od počátku jsme věděli, že chceme hlavně velký a prosvětlený hlavní obytný prostor a také terasu, odkud uvidíme na západ slunce. Dalším požadavkem byl malý byt v přízemí – teď tam je pracovna a příslušenství, ale v případě potřeby, ať už naší, nebo našich stárnoucích maminek, tam vznikne pěkné bezbariérové bydlení. Z těchto požadavků architekt vycházel a pak už jsme ladili jeho výkresy s našimi představami.“
Richard Růžička doplňuje: „Projekt jsme na pozemku konfigurovali tak, aby svou hmotou odclonil přilehlou komunikaci, přestože není nijak výrazně frekventovaná, a aby hlavní obytné místnosti ústily zejména do zahradní části, která je vhodně orientovaná vůči světovým stranám. Dispozice a umístění objektu vytvořily přirozené soukromí pro investory.“
Zázrak do dvou let
Za pár měsíců od koupi pozemku architekt vyřídil stavební povolení a na jaře stavba začala. „A přesně za rok jsme se stěhovali, takže jsme stihli nástup syna do první třídy do zdejší školy, a ještě s předstihem,“ vzpomíná majitelka. Jak se to stihlo tak rychle? „Klíč byl určitě v tom, že jsme měli všechno podrobně připravené. Každý detail byl pečlivě zanesený do prováděcího projektu a vykomunikovaný s dodavatelskými firmami, aby všichni věděli, co mají dělat a kdy. Zpočátku to možná firmám nebylo příjemné, ale myslím, že nakonec všichni ocenili, že mají jasné mantinely, v nichž se mohou pohybovat, a tak stavba pokračovala zdárně kupředu.“
Dobrou komunikaci a to, aby si lidé na stavbě osobně sedli, považuje za to vůbec nejdůležitější. „Abych se s dodavateli mohla domluvit, musí mi být příjemní a musím mít chuť s nimi komunikovat, jinak bych to nezvládla,“ konstatuje majitelka.
Komunikaci a spolupráci považuje za stěžejní i architekt Richard Růžička: „V zásadě se dá říci, že na stavbě je to jako v životě. Všechny vztahy jsou důležité a nikdy nevíte jak moc, než zjistíte, že nejsou dobré. Z našeho poznání je primární důvěra mezi architektem a investorem, protože z toho vycházejí veškeré další kroky. Pokud jste s investorem na stejné vlně, je vše jednodušší a všem to ulehčí celou náročnou cestu. Na projektech pracujeme tak, že je to neustálý dialog mezi námi a klienty. Vše jsme si s investory vysvětlovali a velkou výhodou bylo, že oni všechno velmi dobře chápali a sami si aktivně nacházeli různé možnosti a výhody i nevýhody navrhovaných řešení.“
Ve vlastní režii
Na stavbě se pohybovala více než desítka firem, jeden hlavní dodavatel a spousta subdodavatelů. Jejich koordinaci si nakonec vzali na starost sami majitelé. „Bylo to opravdu náročné a někdy taky napínavé, každý den jsme ráno rozdělili a zadali práce a odpoledne jsme přijeli zkontrolovat, co se udělalo, případně nařídili nějaké opravy, když jsme nebyli spokojeni. Zejména ke konci stavby, když se práce finalizovaly, se domem současně pohybovalo třeba 15 mužů od šesti různých řemesel,“ vzpomíná se smíchem majitelka. Nicméně vložená práce se vyplatila a dům byl do roka hotový a připravený k nastěhování.
Skvěle fungující celek
Interiéry vznikaly stejně jako celý dům – architekt předložil návrh a o něm se pak s majiteli diskutovalo a ladil se do nejmenších podrobností s tím, že část zařízení je vyrobená na míru, část pochází z obchodů. Pozitivní roli sehrálo podobné naladění autora projektu a majitelů, díky němuž vznikl skvěle fungující celek.
Obytný prostor v přízemí je otevřený do zahrady na jihozápad, kde ho ukončuje část zvenku obložená dřevem, nad níž je terasa v patře. Vedle obytného prostoru je ještě pracovna a zázemí, zatímco nahoře se nacházejí pokoje majitelů a dětí se šatnou a koupelnou a technickou místností. „Připadá mi nepraktické mít prádelnu a sušárnu v přízemí, jako to je u většiny domů, když bych musela špinavé prádlo nosit dolů a pak zase čisté vynášet nahoru a uklízet do skříní,“ vysvětluje majitelka.
Nečekané bonusy
Dům se ještě nějakou dobu po nastěhování dokončoval, ale teď už funguje přesně podle představ majitelky, která by na něm nezměnila nic, je s ním naprosto spokojená. Nečekaným bonusem se pro ni stala terasa nad kuchyní, která v původních požadavcích nefigurovala. „Je to moje nejmilejší místo, odpočinková zóna, kde mám své soukromí a klid a v létě tady dokonce i spím.“
Druhé příjemné překvapení přinesla energetická krize. Dům je standardně vytápěný plynem, má rekuperaci a využívá materiály dobře akumulující teplo, takže před krizí platili za vytápění pouhých 13 tisíc ročně, což bylo skvělé. Ovšem po zdražení to vypadalo, že se cena zvedne skoro na 70 tisíc za sezonu. Majitelka tedy objednala dřevo a celou zimu si vystačili s krbem, který díky dobrému energetickému hospodaření domu dostatečně vytopil celou stavbu, ačkoli byl původně zamýšlený spíše jako estetický a pocitový prvek. „Dole v hlavní místnosti bylo krásné teplo, nahoře trochu chladněji, ale zimou jsme rozhodně netrpěli,“ uzavírá spokojeně majitelka.
AUTOR: Ing. arch. Richard Růžička, Kompozitura
Architektonické studio Kompozitura založili v roce 2010 Ing. arch. Richard Růžička a Ing. arch. Tomáš Andrle. Studio se zabývá zejména rezidenční výstavbou, a to všemi fázemi projektu, tedy od studie po realizaci stavby. V portfoliu má rodinné domy, bytové domy, ale i zástavby větších území, veřejné budovy, řešení veřejných prostor, sociální a zdravotnická zařízení.
Základní údaje k projektu
- Architekt Richard Růžička, Kompozitura
- Zastavěná plocha 187 m2
- Užitná plocha 246 m2
- Obvodová konstrukce keramické zdivo
- Izolace kombinace polystyrenu a minerální izolace
- Fasáda fasádní omítka, dřevěná provětrávaná fasáda
- Střecha plechová falcovaná krytina
- Okna dřevěná s izolačním trojsklem
- Vnitřní dveře dřevěné lakované
- Podlahy dřevěná třívrstvá prkna
- Vytápění plynový kotel, krbová vložka
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 11/2023.
Zdroj: Dům&Zahrada, www.kompozitura.cz