Vaše profese a talent jsou na prostoru v hale 13A pražské Holešovické tržnice znát. Jak se vlastně inženýrka architektka stane hlavní tváří re-use centra?
Po návratu ze zahraniční stáže jsem byla docela vyhořelá. Řešila jsem, jestli chci sedět deset hodin denně před počítačem, jak už to u začínajících architektů bývá. Mezi kamarády jsem byla známá tím, že neustále tahám domů od popelnic různé artefakty nebo nábytek a předělávám ho.
Monika Kloboučková, Tereza Korbelová a Denisa Lešková v útulném prostředí Sto.re. V pozadí stojan se zajímavými textilními zbytky
Přijde mi osudové, že jsem si v té době telefonovala s kamarádkou Portugalkou a ona mi řekla: „Když nevíš, co se sebou, proč neděláš něco s tím starým nábytkem?“ Tenkrát retro ještě tolik nefrčelo, na uživení by to nebylo. Jenže druhý den na mne na Facebooku vyskočilo, že spolek Z pokoje do pokoje otevírá re-use centrum a chce zachraňovat starý nábytek. Tak jsem holkám hned napsala nadšený e-mail a přidala se k nim. To bylo v roce 2016.
Od té doby se své profesi nevěnujete?
Občas dělám nějaké interiéry spíš přes známé, ale při práci na to už nebyl moc prostor. Musely jsme se učit všechna řemesla, abychom mohly nábytek samy opravovat, ani jedna z nás nebyla od fochu. A původní záměr byl svážet darovaný nábytek na jedno místo, a tam ho opravit a prodat.
V jaké fázi řemeslných schopností jste dnes?
Docela daleko (smích). Zvládám čalounění, renovaci nábytku, ale i způsoby prezentace, vystupování před lidmi, správu sociálních sítí… Všechen zrenovovaný nábytek, který je tady na prodej, jsem dělala já nebo bývalé kolegyně. Prostě jsme se to naučily za pochodu, a mohly jsme tak na kurzech pro veřejnost hlásat, že to opravdu zvládne každý.
Dělily jste si práci, nebo jste se všechny učily všechno?
Renovace jsme se v prvotním nadšení učily všechny, potom Zuzka Kuberová, strůjkyně nápadu, otěhotněla, pak měla druhé dítě, takže od doby, kdy jsme otevřely prodejnu a dílnu na Florenci, byla už spíše v pozadí a zodpovědně řešila granty a administrativu. Reálně jsme v obchodě a dílně byly s Bárou Kocandovou. Ta skončila v prosinci, věnuje se masážím a pracuje v divadle.
Takže jste nakonec zůstala sama, co se vám honilo hlavou?
Přemýšlela jsem, že bych prostor sdílela s jinými lidmi s podobným zaměřením, že bychom vytvořili kreativní ateliér. Ale v tu chvíli za mnou přišla kamarádka Denisa Lešková s Monikou Kloboučkovou, že by chtěly mít svoje re-use centrum a jestli s nimi nechci spojit síly.
Sto.re v hale 13A pražské tržnice má svým zákazníkům určitě co nabídnout
Spolu s Honzou Charvátem z Opravárny, v jejíchž prostorách sídlíme, se známe z Re-use federace. Mně přišlo fajn neziskovku, kterou v jednom člověku neutáhnete, nasměrovat jinam. Bylo by škoda zahodit těch osm let, do kterých jsme daly tolik energie.
Do minulého roku nás to skromně živilo, a na tom to tak trochu zkrachovalo. Když do práce pořád dáváte kvanta energie a po finanční stránce se vám nic moc nevrací, je to těžké. Navíc na Florenci úplně končíme.
Na otevíračce začátkem května jste ale říkala, že si prostory chcete nechat jako dílnu.
To jsme chtěly, ale mezitím magistrát přijal novou metodiku, na jejímž základě nám vyměřil komerční nájem, a ten nejsme schopné utáhnout. Takže se budeme stěhovat do násobně menšího prostoru. Ovlivní to náš provoz i dosah, protože nebudeme schopné svážet tolik nábytku. Ale odbor správy majetku to nezajímá. Je to smutné, čerstvě otevřená prodejna v Holešovicích ještě není dodělaná a já musím řešit vyklízení dílny a skladu a třídění věcí, které se nikam nevejdou.
Zrenovované židle tu lze koupit v sadě nebo jako solitéry
Vypadá to, že byznys plán nové značky už na začátku dostává na frak…
Tak to úplně není, spíš se sešlo hodně ne úplně šťastných událostí naráz. Kolegyně sepsaly spoustu žádostí o granty. Ty soukromé, ve které jsme doufaly, nevyšly, ale od září bychom měly čerpat granty od magistrátu. Napsání vyžaduje dost práce a je to dost byrokraticky náročné. Navíc letos bylo méně peněz a společnosti se zaměřují na jiná témata než na ekologii, třeba na LGBT+ komunity. Člověk by potřeboval peníze, aby mohl dělat svoji práci, ne úředničit, aby vůbec mohl existovat.
Máme samozřejmě nějaké milníky, do kdy by se Sto.re měl rozjet, aby to pro nás bylo lidsky a finančně udržitelné. Pokud přijmeme granty z magistrátu, máme rok na ověřování konceptu. V průběhu té doby ho budeme upravovat a hledat cesty, kudy to jde a kudy ne. Ale věřím, že to zvládneme. (Článek byl redakčně krácen, celé znění najdete v novém vydání časopisu DŮM&ZAHRADA.)
Chcete se o Sto.re a recyklaci dozvědět další informace?
- Jaké jsou plány do budoucna
- Hledání prostor, akce a semináře
- Jak by fungoval cirkulární obchoďák
- Jak vypadá cenotvorba
- Proč má recyklace smysl
To vše a mnoho dalších informací a produktů najdete v zářijovém čísle časopisu DŮM&ZAHRADA, které vychází 15. srpna 2024.
